Tajemství hollywoodského star looku 50. let: Hercům někdy pomáhaly paruky i tuny líčidel
Sledovat v Google Zprávách
V padesátých letech Hollywoodu nešlo jen o to, jaký výkon herec nebo herečka podali před kamerou. Museli vypadat jako z jiného světa – dokonale upravení, bez jediné chybičky. Tvář bez lesku, vlasy vždy v ideálním tvaru, rty tak svůdné, že by se zastavil provoz na Sunset Boulevard. Za tímhle efektem stála armáda maskérů, kadeřníků a stylistů, kteří dělali vše pro to, aby jejich hvězdy vypadaly jako z plakátu i po dvanáctihodinovém natáčení.
Hollywood jako továrna na krásu
Studiový systém byl v té době dobře promazaným strojem na sny – a k těm snům patřila i tvář herečky, která se měla stát ikonou. Slavná rodina Westmore nebo vizionář Max Factor vymýšleli nové make-up produkty jen proto, aby kamera zachytila pleť bez jediné vady. Pod ostrými světly v ateliéru by běžná tvář vypadala mdlá, proto se používaly speciální krémové make-upy a pudry, které pohlcovaly lesk a zároveň dodávaly tváři plastický vzhled.
Vrstvy make-upu a síla kontur
Před kamerou neexistovalo nic jako „trocha pudru“. Make-up se vršil v několika vrstvách, aby vydržel dlouhé hodiny pod reflektory. Maskéři si hráli se světlem a stínem – zúžili tváře, zvýraznili lícní kosti, otevřeli pohled. Obočí se kreslilo do perfektního oblouku a řasy byly někdy tak husté, že herečky sotva mrkaly. A rty? Ty byly samostatnou kapitolou – často jemně přetáhnuté za přirozenou linii a pečlivě vybarvené tak, aby vynikly na barevném i černobílém filmu.
Vlasy pod kontrolou
Vlasy měly svou vlastní roli. Aby účes vypadal pokaždé stejně, používaly se paruky nebo alespoň částečné příčesky. U složitých vln se vyplatilo mít „rezervní hlavu vlasů“, protože natáčení jedné scény se mohlo protáhnout na dny. Paruky se barvily tak, aby pod studiovým světlem získaly přesně ten odstín, který si režisér přál. U MGM měl kadeřník Sydney Guilaroff takový vliv, že jeho nápady dokázaly herečce změnit celou kariéru – nový účes byl často začátkem nové éry.
Šperky a drobné triky
K dokonalosti patřily i detaily. Náušnice a náhrdelníky nebyly jen ozdobou – odrážely světlo na obličej, takže pleť působila jasněji a oči zářily. Šátky, klobouky a rukavičky pomáhaly rámovat tvář nebo skrývat drobné nedokonalosti. Každý doplněk měl svůj důvod a byl součástí celkové kompozice, kterou divák vnímal jen podprahově, ale o to víc na něj působila.
Co se skrývalo za perfektním vzhledem
Dnes, když se díváme na fotografie Marilyn Monroe nebo Grace Kelly, máme pocit, že se tak narodily. Pravda je ale mnohem méně pohádková. Herečky seděly hodiny v maskérně, make-up se neustále opravoval mezi záběry a vlasy se musely přestylovat, jakmile se trochu pohnuly. Byla to tvrdá dřina – ale výsledek stál za to. Kamera viděla jen tu oslnivou tvář, ne kruhy pod očima po nočním natáčení.
Hollywood padesátých let byl zkrátka laboratoří krásy, kde se z obyčejných lidí stávaly ikony. A i když dnes máme filtry a digitální retuše, základní princip zůstal stejný: trochu triku, hodně práce a špetka iluze. Díky tomu se rodí ten zvláštní druh kouzla, které přežívá desetiletí.
