Marlon Brando na Oscarech v roce 1973 místo sebe vyslal Sacheen Littlefeather, která hovořila o právech původních obyvatel

Když Marlon Brando v roce 1973 získal Oscara za roli Vita Corleona v Kmotrovi, na pódium nepřišel. Namísto něj vystoupila drobná žena s indiánskými copánky, která se publiku představila jako Sacheen Littlefeather. V několika větách obrátila svět hollywoodské slávy naruby. Ten večer se do historie nezapsal výkonem, ale postojem.

Byl to jeden z těch momentů, které na první pohled vypadají jako chyba v přenosu nebo vtip ze zákulisí. Místo filmové ikony s hlubokým hlasem a neochvějným charismatem stála na jevišti mladá původní obyvatelka, v tradičním oblečení, s klidným hlasem a odhodláním, které přehlušilo pozlátko večera. Marlon Brando se rozhodl, že místo děkovné řeči pošle do srdce americké popkultury jasný politický vzkaz. A ten vzkaz měl tvář jménem Sacheen Littlefeather.

Oscarová noc, která změnila pravidla

V roce 1973 byl Marlon Brando znovu na vrcholu. Jeho ztvárnění mafiánského patriarchy v Kmotrovi mu vyneslo nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. Akademie mu zlatou sošku skutečně přisoudila. Jenže Brando předem oznámil, že ji nepřevezme. Nešlo o rozmar ani osobní gesto proti filmu. Šlo o postoj vůči systému, který podle něj dlouhodobě ubližoval původním obyvatelům Ameriky a jejich obrazu ve filmu.

Namísto něj na pódium dorazila aktivistka a herečka Sacheen Littlefeather. V tradičním oděvu Apačů krátce promluvila jménem Branda a odmítla Oscara z důvodu zacházení s domorodými Američany filmovým průmyslem i federální vládou, zejména v souvislosti s tehdejším incidentem v rezervaci Wounded Knee.

Zpočátku v sále zavládlo napětí. Někteří tleskali, jiní hlasitě bučeli. Ačkoliv dnes by její slova vyvolala vlnu solidarity, tehdy stála na pódiu téměř sama. Navíc měla od Akademie přísně zakázáno číst celý připravený čtyřstránkový projev. Vymezili jí pouhých 60 vteřin. I přesto dokázala během těch několika vět zneklidnit celý Hollywood.

Zákulisní reakce a Brando v hledáčku médií

Brandovo rozhodnutí se setkalo s rozporuplnými reakcemi. V rozhovoru s moderátorem Dickem Cavettem Brando otevřeně řekl, že podle něj Hollywood celé dekády vykresloval původní obyvatele Ameriky jako primitivy bez vlastní identity. Jejich skutečné příběhy, hluboká kultura a důstojnost prý mizely pod nánosem předsudků. Mluvil i o tom, jak ho pobouřilo brutální potlačení protestů ve Wounded Knee, kde se vládní jednotky střetly s místními, kteří se jen snažili bránit své území a práva.

Brando však své rozhodnutí bránil. V jednom z pozdějších rozhovorů s moderátorem Dickem Cavettem Brando připomněl, že filmový průmysl léta zobrazoval původní obyvatele Ameriky v karikované podobě. Často je stavěl do role primitivních postav a přitom zcela míjel jejich pravou historii i bohatství tradic. Dodal také, že ho hluboce zasáhl zásah federálních jednotek proti demonstrantům ve Wounded Knee, kde se lidé z komunity snažili bránit své právo na důstojný život.

Ačkoliv herec nebyl fyzicky přítomen, jeho vzkaz rezonoval dál. Na dlouhou dobu se stal jedním z mála, kdo využil mediální sílu Oscara k tomu, aby otevřel tabuizované téma.

Co se stalo se Sacheen dál?

Pro Sacheen Littlefeather nebyl tento večer vrcholem kariéry, ale začátkem společenského vyvržení. Filmový průmysl jí dal neoficiální stopku. Nabídek rapidně ubylo, a přestože měla herecký potenciál i charizma, nikdy nedostala příležitost, která by odpovídala její odvaze. Čelila výsměchu, výhrůžkám a byla dlouho médii vykreslována jako pouhá figurka Brandova gesta.

Teprve o téměř padesát let později se jí Americká filmová akademie omluvila za způsob, jakým byla přijata. V roce 2022 uspořádala Akademie oficiální omluvný večer, kde zazněla slova uznání i smíření. Littlefeather už tehdy věděla, že má rakovinu v pokročilém stádiu. Zemřela o necelý měsíc později. Dožila se alespoň chvíle, kdy jí bylo přiznáno, že to, co udělala, mělo smysl.

Oscar jako tribuna svědomí

Marlon Brando využil nejsledovanější události filmového světa, aby upozornil na nespravedlnosti, které většina přehlížela. Místo oslavného projevu nechal zaznít hlas ženy, jejíž identita a příběh byly ve filmech často zkreslovány nebo zcela ignorovány.

To gesto nebylo bez následků, ať už pro Brandovu pověst, nebo pro Littlefeather. Ale historie ukázala, že tehdejší nepochopení postupně nahradilo uznání. Oscarová noc roku 1973 tak zůstává připomínkou toho, že umění nemá jen bavit, ale také nastavovat zrcadlo. A někdy to zrcadlo drží někdo jiný, než očekáváme.

Zdroje: Wikipedie, Vogue, Vanity Fair