Rita Hayworth byla tváří operace Crossroads – a rozhodně z toho nebyla nadšená

Byla ikonou Hollywoodu a symbolem ženské krásy. V roce 1946 se ale stala i tváří atomového výbuchu. Ne z vlastní vůle.

Když bomba vypadá jako žena

Léto 1946. Tichomoří, Bikini Atoll. Zářící modrá voda, palmy… a pod hladinou čeká několik vysloužilých válečných lodí, aby posloužily jako figuranti v historickém jaderném testu s názvem Operace Crossroads.

Jedna z těch bomb, shozená z bombardéru „Dave’s Dream“, nesla na svém těle vyobrazení jedné z nejslavnějších hereček své doby. Rita Hayworth – nebo přesněji její slavná role Gildy. Na kovovém plášti bomby byl nápis „Gilda“ a pod ním výřez z plakátu, který znali snad všichni. Byla to zřejmě první bomba s glamour nádechem. A pro Hayworth samotnou to byl šok.

Jak se Rita na bombu dostala

Nápad vznikl jednoduše – vojáci chtěli bombu „přezdívat“, což bylo běžné už během druhé světové války. Gilda, premiérově uvedená v roce 1946, byla čerstvým hitem. Rita Hayworth v ní ztělesnila neodolatelnou, tajemnou, trochu nebezpečnou ženu. Pro armádu to byla perfektní metafora: bomba jako žena – krásná, ale smrtící.

Někdo z posádky vytáhl její fotku z časopisu Esquire, nalepil ji na bombu a připsal „Gilda“. Nikdo se s herečkou neradil. Nikdo se neptal. Prostě to udělali. Z propagandistického hlediska to fungovalo výborně – spojení Hollywoodu, války a jaderné síly bylo silné gesto.

Hayworth? Zuřila

Rita Hayworth se o tom dozvěděla z novin. A nebyla vůbec nadšená. Podle jejích blízkých se cítila podvedená a ponížená. Nechtěla být spojována s ničivou zbraní – zvlášť ne takto veřejně.

Orson Welles, její tehdejší manžel, později vzpomínal, že ji to vytočilo natolik, že chtěla vystoupit před tiskem a celou věc veřejně odsoudit. Její studio, Columbia Pictures, to ale okamžitě zatrhlo. Prý by to působilo nepatrioticky. Ve světě poválečné Ameriky bylo všechno, co zavánělo kritikou armády nebo jaderného programu, považováno za téměř zrádné.

Co to říká o době?

Příběh bomby „Gilda“ je maličký detail ve velkém příběhu studené války. Ale i tak o lecčems vypovídá.

• Kultura se míchala s válkou. To, že vojáci nalepili fotku slavné herečky na jadernou bombu, nebylo jen vtipné gesto. Byla to součást snahy zlidštit a zpřístupnit jinak hrozivou věc – atomovou zbraň.

• Ženy jako symbol, ne člověk. Rita Hayworth byla použita jako krásný obal, tvář, které se nikdo neptal. Byla to typická ukázka toho, jak tehdejší společnost zacházela s ženskými celebritami – jako s věcí k použití.

• Hollywood jako nástroj propagandy. Studio, které herečku zastupovalo, raději drželo ústa. Vědělo, že kritika armády by mohla poškodit nejen Hayworth, ale i jeho samotné.

Gilda, která nechtěla hořet

Je ironické, že právě Gilda – role, ve které Rita Hayworth zpívá „Put the Blame on Mame“ a působí jako nezkrotný oheň – se stala součástí skutečného výbuchu. Herečka, která chtěla být milovaná pro svůj talent, skončila jako maskot destrukce.

Možná by se nad tím jen hořce zasmála. Ale pravděpodobně spíš plakala.

Zdroj: outrider.org, Vanity Fair