Zmizelé televizní pořady: Vzpomenete si na Volejte řediteli a Peříčko?
Sledovat v Google Zprávách
Některé televizní pořady ovlivnily celou generaci. Byly odvážné, formující a pro svou dobu výjimečné. Přesto se dnes z jejich záznamů nedochovalo téměř nic. Ať už šlo o otevřenou erotickou osvětu, politickou žhavou židli nebo dětské studio plné papírových loutek, zmizely tiše, bez rozloučení. Dnes už je nikdo neodvysílá a nikdo pořádně neví, kam se poděly.
V 80. a především 90. letech se česká televize vydala na neprobádanou půdu. Experimentovala, lámala pravidla a nebála se jít do témat, která předtím zůstávala za zavřenými dveřmi. Byla to doba živých přenosů, improvizací a nápadů, které neprošly schvalovacím kolečkem marketingových oddělení. Mnohé z těchto pořadů byly kulturně zásadní. Jenže archivace nebyla samozřejmostí, pásky se recyklovaly a když se změnila společenská atmosféra, některé pořady zmizely i kvůli politickému tlaku nebo nevyjasněným právům. V televizní paměti tak zůstala díra, kterou už nikdy nezaplníme.
Peříčko: Nahota s důstojností
Pořad Peříčko byl v druhé polovině devadesátek malou televizní revolucí. Vysílal se na TV Nova v pozdních večerních hodinách a zaměřoval se na erotiku, vztahy a sexualitu. Moderátorka vedla rozhovory se sexuology, přinášela reportáže o partnerském životě i příběhy obyčejných lidí. Bylo to první médium, které otevřeně a vkusně mluvilo o tom, co se za komunismu nesmělo ani šeptat.
Pořad měl obrovskou sledovanost, ale i silnou opozici. Kritici mluvili o úpadku a bulvarizaci. Nova nakonec Peříčko stáhla z vysílání kolem roku 1999 a s ním zmizely i záznamy. Televize později potvrdila, že pořad nebyl systematicky archivován a většina epizod se nedochovala.
Kotel: Mikrofon pro lid
Kotel moderovaný Michaelou Jílkovou byl v letech 2000 až 2006 jedinečný formát. Do studia přišli politici nebo známé osobnosti a tváří v tvář publiku museli odpovídat na přímé otázky. Nešlo o sterilní diskusi. Šlo o střet názorů, frustrací i odvahy.
Diváci se nebáli mluvit nahlas, atmosféra byla často vyhrocená a pořad působil syrově. Právě to z něj udělalo výjimečný fenomén. Kotel skončil po šesti letech bez náhrady. Dnes je v archivu Novy téměř nedohledatelný. Některé díly existují jen díky soukromým nahrávkám diváků.
Volejte řediteli: Když televize poslouchala
V době bez sociálních sítí působil formát Volejte řediteli jako zjevení. Diváci mohli v přímém přenosu telefonovat přímo generálnímu řediteli televize a ptát se ho na program, stížnosti i cokoliv dalšího. Česká televize s tímto formátem přišla jako první, ale i Nova si vytvořila vlastní varianty otevřené komunikace s divákem.
Šlo o upřímnou snahu naslouchat veřejnosti a nabídnout jí prostor. Jenže podobně jako jiné pořady té doby, ani tenhle nezůstal v archivech. Většina epizod se nevysílala opakovaně, záznamy byly přepisovány a dnes už prakticky neexistují.
Zapomenuté dětské pořady a papírová fantazie
Zmizení z archivu postihlo i pořady pro děti. V osmdesátých a devadesátých letech vznikala řada relací, které byly tvořené s hravostí, fantazií a poctivou ruční prací. Starší díly Studia Kamarád, příběhy Jů a Hele, loutkové scénky nebo výtvarné koutky s nůžkami a papírem si pamatuje celá generace.
Jenže tehdy se málo archivovalo. Pásky se často přepisovaly a pořady pro děti nebyly považované za něco, co stojí za uchování. Dnes tak po mnoha z nich zůstaly jen vzpomínky, útržky znělek a pár fotek v časopisech. Přesto právě tyto pořady formovaly dětský svět, rozvíjely představivost a učily první poznání skrze obrazovku.
Ticho po odvysílání
Zmizelé televizní pořady nejsou jen otázkou nostalgie. Jsou připomínkou toho, jak snadno může kulturní hodnota zmizet, když se o ni nikdo nestará. Formáty jako Peříčko, Kotel, Volejte řediteli nebo dětská pásma z osmdesátých let měly své chyby, ale také sílu. Dnes už po nich zůstaly jen prázdná místa v archivu a pár vzpomínek.
