Jitka Molavcová umí hrát na několik hudebních nástrojů a má na kontě hned několik knih
Jitka Molavcová je jako závan jemnosti a klidu – tichá síla, kterou si každý zapamatuje. Už několik desítek let je přirozenou součástí naší kultury – zpívá, hraje, píše pohádky, a ať se pustí do čehokoliv, vždycky v tom najdete poctivost, jemný humor a kus jejího srdce.
Ať už stála na jevišti Semaforu, mluvila do rozhlasu nebo působila v Kouzelné školce po boku Františka, nikdy neztratila svou osobitou eleganci a lidskost. A právě tato schopnost být noblesní a zároveň přístupná z ní dělá jednu z nejoblíbenějších osobností českého uměleckého světa.
Začátek kariéry: Z grafické školy do světa divadla
Narodila se 17. března 1950 v Praze a zpočátku to vypadalo, že její život bude směřovat někam úplně jinam. Vystudovala totiž polygrafii na grafické průmyslovce. Ale umění ji lákalo už od malička. Když v roce 1970 zazářila v pěvecké soutěži Talent s písní Lásko má od Hany Hegerové, bylo jasné, že jeviště ji jen tak nepustí. Téhož roku uspěla i u konkurzu do legendárního divadla Semafor. A tím byla její umělecká dráha odstartována.
Začínala s francouzskými šansony, ale brzy se ukázalo, že má i dar pro komediální herectví. V Semaforu se rychle stala nepřehlédnutelnou osobností, která dokázala zaujmout nejen hlasem, ale i výrazem a přirozeným šarmem.
Semafor a životní role slečny Melicharové
Během let účinkovala v celé řadě her Semaforu, jako například Kytice, Smutek bláznivých panen nebo Elektrická puma. Zlomovým bodem však bylo představení Jonáš, dejme tomu v úterý z roku 1985, kde ztvárnila slečnu Žofii Melicharovou – oddanou, laskavou a mírně prostou hospodyni kabaretiéra Jonáše. Tato postava jí přirostla k srdci a publikum si ji zamilovalo.
Její duetní scény s Jiřím Suchým se staly legendárními a v divadelní historii zaujímají pevné místo. Úspěch na jevišti pak korunovaly i dvě filmová zpracování: Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš II. aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988).
Televize, film a hlas známý z dětství
Z filmových rolí si ji mnozí vybaví například jako partnerku Karla Gotta v hudebním snímku Hvězda padá vzhůru (1974) nebo jako pokojskou Heli ze seriálu Návštěvníci (1983).
Později se začala zaměřovat také na dětské publikum. Zahrála si v řadě pohádek, zpívala ve Zpívánkách, propůjčila hlas kresleným postavičkám (např. Kátě a Škubánkovi nebo Bertovi a Ufovi). Patřila také mezi pravidelné hosty pořadů Studio Kamarád či Kosmická čarodějnice a hrála po boku loutkového Františka v Kouzelné školce.
Zpěvačka, muzikálová herečka i držitelka Ceny Thálie
V polovině devadesátých let okouzlila publikum v hlavní roli muzikálu Hello, Dolly! v Hudebním divadle Karlín. Za svůj výkon dostala v roce 1996 Cenu Thálie – ocenění, které se uděluje těm nejvýraznějším osobnostem českého divadla.
Ani jako zpěvačka nezůstala pozadu. V roce 1994 vydala album Já mám ráda komiky, na kterém s láskou vzdala hold legendám komického zpěvu. O pět let později následovalo CD Nezacházej slunce, tentokrát s lidovkami v moderním aranžmá. A protože jí záleží i na dětských posluchačích, připravila pro ně hudební Zpívánky a napsala několik pohádkových knížek, ze kterých dýchá laskavost a jemný humor.
Soukromý život a věrné partnerství
Molavcová byla třicet let vdaná za scénáristu a spisovatele Jana Petráně. Společně děti neměli – Petráň měl syna z předchozího vztahu a další potomky si nepřál. Jejich vztah postupně vyšuměl, ale Molavcová nikdy veřejně nesdílela žádné hořkosti – působila vždy jako dáma, která si své soukromí chrání.
V roce 2023 se po letech partnerského soužití provdala za herce a recitátora Alfréda Strejčka. Ten několik let bojuje se zákeřným Guillain-Barrého syndromem, ale společně s Molavcovou se nevzdávají naděje na uzdravení.
Zdroje: super.cz, novinky.cz, wikipedia.org, seznamzpravy.cz, Youtube
