Režisér Woody Allen je géniem absurdity a držitelem několika Oscarů

Z neurotického stand-up komika se stal jeden z nejvýraznějších tvůrců filmového plátna. Woody Allen celý život balancuje na hranici mezi geniální absurditou a skandální kontroverzí. Přesto, nebo právě proto, je jeho jméno nevymazatelně zapsáno v dějinách kinematografie.

Od humoru k existenciální úzkosti

Woody Allen, vlastním jménem Allan Stewart Konigsberg, začal svou kariéru jako komik a scenárista v newyorských klubech. V šedesátých letech bavil diváky chytrým, ironickým a často sebereflexivním humorem, který se později přelil i do jeho režijní tvorby. Jeho první filmy jako Take the Money and Run (1969) či Banáni (1971) byly bláznivými komediemi, v nichž dominoval absurdní styl a parodický přístup. Ale už tehdy bylo jasné, že Allen není jen dalším bavičem – jeho dialogy, jazyková obratnost a filosofická podtónnost ukazovaly na výjimečný talent.

V průběhu sedmdesátých let přišla proměna. Allen začal do svých děl vkládat hlubší témata: úzkost, smrt, lásku, smysl života. Vrcholem této éry byl film Annie Hallová (1977), jenž získal čtyři Oscary, včetně toho za nejlepší film a režii. Allen zde mistrně spojil romantiku, humor a melancholii – a vytvořil tak film, který definoval žánr romantické komedie pro celou generaci. V následujících letech se stal jedním z mála amerických tvůrců, kteří dokázali skloubit intelektuální obsah s diváckým úspěchem.

Nejlepší filmy, které formovaly éru

Kromě Annie Hallové je třeba zmínit Manhattan (1979), vizuálně podmanivý černobílý milostný dopis New Yorku, a dále psychologické drama Zločiny a poklesky (1989), v němž Allen ukazuje svou temnější stránku. Výrazné jsou také Hannah a její sestry (1986), Purpurová růže z Káhiry (1985) nebo Match Point (2005), který mnozí označují za jeho návrat k formě.

Co filmy Woodyho Allena spojuje, je důraz na postavy – často neurotické intelektuály, filozofující nad nesmyslností existence. Témata jako vina, morálka, láska či smrt se v jeho díle neustále vracejí, a přesto nikdy nepůsobí vyčerpaně. Allen umí najít novou perspektivu i v těch nejprošlapanějších tématech.

Génius, nebo padouch?

Ale Allenova kariéra není jen o filmech. V devadesátých letech se veřejná image tohoto uznávaného režiséra výrazně změnila. Vztah s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrow, pozdější manželkou Soon-Yi Previn, vyvolal vlnu odporu i pohoršení. Další, mnohem temnější stín vrhla obvinění ze sexuálního zneužívání, která se opakovaně vracela do médií a veřejného prostoru – ačkoliv žádné nebylo nikdy prokázáno, případ nikdy neskončil obžalobou.

Allen o celé aféře mluví bez příkras. Sám tvrdí, že je mu v podstatě jedno, zda si ho lidé budou pamatovat jako režiséra, nebo jako údajného pedofila. „Nevidím v tom rozdíl,“ pronesl v jednom rozhovoru s cynismem sobě vlastním. Právě tato věta shrnuje celého Allena – člověka, který se neustále vysmívá i těm nejtemnějším stránkám reality.

Dědictví, které nevybledne

Dnes má Woody Allen přes 50 režisérských počinů, několik Oscarů a místo v dějinách filmu, které mu jen těžko někdo vezme. Jeho styl inspiroval tvůrce po celém světě – od Noaha Baumbacha až po Wese Andersona. Jeho vliv je patrný nejen v tom, jak se mluví ve filmech, ale i v tom, o čem se ve filmech vůbec mluví.

Allenův příběh je plný paradoxů. Je milován i nenáviděn, oceňován i odmítán, obdivován i zatracován. V tom je ale i jeho síla – jako málokdo dokáže být zrcadlem doby, která ho stvořila.

Zdroj: denik.cz, novinky.cz