Český film za protektorátu: Lidé se chtěli v kinech hlavně bavit
I v temném období 2. světové války hledali Češi příležitosti, jak by se mohli bavit. Chtěli tak zapomenout na strasti běžného dne. Nacisté si však velmi rychle uvědomili sílu filmu jako nástroje propagandy a ovlivňování veřejného mínění.
V březnu roku 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Tato událost znamenala zásadní zlom ve všech oblastech života včetně kultury. Filmový průmysl, který v meziválečném období vzkvétal, se ocitl pod dohledem okupační moci. Přestože se nad stříbrným plátnem stahovala temná mračna nacistické propagandy a cenzury, diváci v kinech hledali především únik a zábavu.
Jak nacisté ovládli český film
Již krátce po vyhlášení protektorátu se okupanti zmocnili produkční a výrobní základny, především barrandovských ateliérů. Kontrola nad těmito studii jim umožnila určovat, jaké filmy se budou natáčet a kdo na nich bude pracovat.
Zásadním nástrojem nacistické kontroly se stala cenzura. Zpočátku ji sice vykonávali Češi, ale již v září 1939 začala působit německá cenzura. V roce 1939 byla ustavena Filmová zkušebna v Čechách a na Moravě, která se později přeměnila na Úřad pro schvalování filmů. Od roku 1942 spadal film přímo pod ministerstvo lidové osvěty. To znamenalo, že česká protektorátní vláda ztratila jakýkoliv vliv na českou kinematografii. Do roku 1944 tento úřad zakázal více než 1 800 filmů.
Dalším krokem k ovládnutí filmového průmyslu byla takzvaná arizace. Židovský majetek byl konfiskován a židovští pracovníci byli z filmového průmyslu vyloučeni. Tato opatření měla pro českou filmovou komunitu zničující následky a odrážela širší perzekuci Židů v protektorátu. Mnoho významných osobností českého filmu, včetně Huga Haase, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, emigrovalo ještě před válkou nebo během ní.
Nacistický režim neměl v úmyslu český filmový průmysl zničit, ale spíše ho přetvořit a využít pro své propagandistické účely. Zároveň díky němu udržoval zdání normálního života pro obyvatelstvo protektorátu. Po zákazu dovozu filmů ze zemí, s nimiž Německo vedlo válku, zaplavily česká kina německé a italské snímky.
Jaké filmy se točily?
Pod nacistickou kontrolou se v protektorátu natáčely především komedie. Z celkem 114 filmů jich bylo 56 právě tohoto žánru. Tyto veseloherní snímky sloužily jako důležitá forma úniku pro české obyvatelstvo. Zároveň vyhovovaly nacistické snaze o vytvoření dojmu klidu a pohody v okupované zemi.
Nacisté kladli velký důraz na filmy oslavující práci a tradiční hodnoty, často stavěli do kontrastu idealizovanou vesnici s městem. Tímto způsobem propagovali specifickou vizi společnosti, která odpovídala nacistické ideologii a měla zajistit produktivitu českého dělnictva pro německé válečné úsilí.
Jaké filmy pocházejí z protektorátní produkce?
Dominujícím žánrem tedy byly komedie, sloužily jako oblíbená forma úniku. Smích mohl být účinným mechanismem zvládání těžké situace a komedie nabízely úlevu od napětí a strachu z okupace.
Nejvýraznějšími filmy z období protektorátu jsou Eva tropí hlouposti, Jan Cimbura, Přednosta stanice, Hotel Modrá hvězda nebo Panna.
Je zřejmé, že i němečtí okupanti si přáli, aby se české obyvatelstvo bavilo, pokud filmy nebyly otevřeně nacionalistické. To naznačuje, že nacisté považovali zábavu za způsob, jak udržet pořádek a produktivitu v protektorátu. Spokojené a rozptýlené obyvatelstvo mohlo být méně náchylné k odbojové činnosti.
Dědictví protektorátního filmu
Období Protektorátu Čechy a Morava mělo zásadní dopad na český filmový průmysl. Nacistická moc zavedla přísnou kontrolu, cenzuru a propagandu, ale zároveň umožnila produkci filmů, především komedií, které divákům nabízely tolik potřebný únik od reality. I přes omezení vzniklo značné množství snímků. To svědčí o odolnosti a vynalézavosti českých filmařů.
Zdroje: youtube, ceskatelevize, filmavideo, vltavarozhlas
