Tragický osud Nataši Gollové: Po ztvárnění nezapomenutelných rolí se stáhla do ústraní
Zářila jako hvězda první republiky, ale její osud byl tragický. Po válce se z miláčka publika stala nežádoucí osobou. Čelila perzekuci, přišla o kariéru i veřejnou přízeň. Z pokladů české kinematografie tak zmizela téměř na čtyřicet let.
Nataša Gollová patří mezi legendy československé kinematografie. Její jméno je dodnes spojováno s nezapomenutelnými filmovými komediemi, jako je Eva tropí hlouposti, Kristián nebo Hotel Modrá hvězda. Charismatická herečka s nevšedním intelektem, noblesou a přirozeným komediálním talentem však po druhé světové válce zažila krutý pád. Milostný vztah s Němcem jí zlomil kariéru a odsoudil ji k životu na okraji společnosti.
Narodila se 27. února 1912 v Brně do významné a vzdělané rodiny jako Nataša Helena Štěpánka Hodáčová. Její otec František Xaver Hodáč byl uznávaným ekonomem a politikem, zatímco matka Adéla Hodáčová se věnovala malířství. Jméno Gollová přijala po svém dědečkovi, významném historikovi Jaroslavu Gollovi. Již od dětství měla široké kulturní a umělecké zázemí. Byla mimořádně jazykově nadaná, plynně mluvila anglicky, francouzsky, německy i rusky. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy však opustila, aby se mohla věnovat herectví.
Talentovaná herečka
Její první herecké zkušenosti pocházely z divadelních scén v Olomouci, Bratislavě a nakonec ve Vinohradském divadle v Praze. Právě tam si jí všimli filmoví tvůrci a už v roce 1932 debutovala na stříbrném plátně. Skutečný průlom přišel v roce 1939, kdy se objevila ve filmech Kristián a Eva tropí hlouposti.
Nataša Gollová ztělesňovala elegantní, přitom bláznivě okouzlující dívky plné temperamentu. Diváci si ji zamilovali a během druhé světové války patřila spolu s Adinou Mandlovou a Hanou Vítovou k největším hvězdám českého filmu. Mezi její nejúspěšnější snímky patřily Roztomilý člověk (1941), Hotel Modrá hvězda (1941) a Katakomby (1942).
Válka, která vše změnila
Zatímco ve filmu slavila jeden triumf za druhým, v osobním životě se dopustila „chybného kroku“, který ji po válce stál kariéru i veřejnou přízeň. V době okupace měla milostný vztah s Willy Söhnelem, českým Němcem, který pracoval jako filmový producent. Přestože byl antifašista a zasazoval se o rozvoj českého filmu, po osvobození byl její vztah s ním považován za kolaboraci.
Gollová se po válce snažila očistit své jméno dobrovolnickou prací v Terezíně, kde pomáhala nemocným vězňům. Sama se zde nakazila tyfem a dlouhé měsíce se léčila. Ani její obětavost však nestačila k rehabilitaci její pověsti. Byla vyhozena z Vinohradského divadla a dostala zákaz účinkovat v Praze. Levicově orientovaná veřejnost se postavila proti jejímu návratu a herečka zůstala dva roky zcela bez práce.
Ve stáří se k ní přidružily zdravotní problémy, včetně potíží s kyčlemi, které jí značně omezovaly pohyb. Po smrti manžela v roce 1961 zůstala sama, bez dětí a bez pevného zázemí. Své trápení začala zahánět alkoholem a postupně se stahovala do ústraní. Poslední roky života strávila v domově důchodců v pražské Krči, kde 29. října 1988 zemřela ve věku 76 let.
Na výsluní už se nevrátila
Pohřbena byla v rodinné hrobce Hodáčových na Vyšehradě, ale její jméno na náhrobní desce nenajdeme. Ačkoliv za života zažila slávu i zatracení, její filmy přežily dodnes a stále patří k pokladům české kinematografie. Po pádu komunistického režimu došlo k opětovnému oživení zájmu o její osud a vyšly i dvě biografie, které připomínají její životní příběh plný kontrastů.
Nataša Gollová byla jednou z největších hereček své doby, ale její osud ukazuje, jak nevyzpytatelné dokáže být veřejné mínění. Zářila na stříbrném plátně jako veselá a temperamentní dívka, ale její život skončil v melancholii a zapomnění. Přesto v srdcích diváků zůstává jako nezapomenutelná filmová ikona první republiky.
Zdroje: wikipedia.org, fdv.cz, csfd.cz, Youtube
