Zpěvačka Světlana Nálepková měla otce tyrana: „Kopal mě do břicha i do hlavy!“
Po velkou část života byla nešťastná a často se pohybovala na pokraji života a smrti. Světlana Nálepková se v otevřené zpovědi přiznala, že její psychiku narušil vlastní otec. Alkoholik, násilník, hrdý komunista Ondřej Nálepka. Jako plukovník Československé lidové armády a bratr hrdiny Sovětského svazu, důstojníka a partyzánského velitele Jana Nálepky, měl v totalitním režimu neomezená privilegia a výsady. Hrubě je uplatňoval i ve své vlastní rodině.
,,Byl agresivní, nedokázal se ovládat. Fyzicky napadl mou matku a poté i mě a mou sestru. Mlátil nás hlava nehlava a někdy nás musel odvézt i do nemocnice,“ svěřila se Světlana týdeníku Pluska. Roky neustálého stresu a strachu u ní vyvolaly psychické problémy. V největším zoufalství hledala pomoc v regresní terapii, tibetském učení, buddhismu nebo józe. Pravidelně cestuje do Himálaje, aby si pročistila mysl. ,,Když mi umíral otec, vadilo mi, že mi to nebylo líto. Pak jsem si uvědomila, že jediným vítězstvím je, že jsem mu odpustila a necítím k němu žádnou nenávist.“
Ondřej Nálepka byl hrdý na svou hodnost plukovníka lidové armády a často nosil uniformu i v soukromí. Svou nadřazenost dával najevo, zejména když se oddával alkoholu. Jeho matka zamykala dcery v jejich pokojích, ale ne vždy to pomohlo. ,,Jednou, těsně předtím, než měl otec odjet do Bulharska, jsem ho potkala ve dveřích. Právě jsem se vrátila z divadelního festivalu v Prešově a počítala jsem s tím, že nebude doma. Začal mi sprostě nadávat a pak mě povalil na zem. Kopal mě do břicha, do hlavy, opravdu mě mlátil hlava nehlava a já se už ani nebránila. Nakonec po mně hodil lampu a odešel z bytu,“ svěřila se zpěvačka s tím, jak hrubě jí otec týral, uvádí deník Blesk.
Její otec také bil její maminku. ,,Byl nepředstavitelně žárlivý.“ Maminka se ho bála. Dvakrát se s ním chtěla rozvést, ale soudce jí hned řekl, aby nepočítala s tím, že bude mít děti. Tak se raději vrátila domů a vydržela bojovat, než aby nás ztratila,“ vzpomíná dcera s hořkostí v hlase. Světlana Nálepková se otci dokázala vzepřít až na konci 80. let, v době, kdy se u nás hroutil politický režim.
,,Jako zarytý komunista nemohl sametovou revoluci unést. A nikdy se nesmířil s tím, že podporuji změnu. Když jsem poslouchala Krylova Bratříčka, vytrhl mi kazetu z magnetofonu a dupl na ni. Když jsem podepsala petici za propuštění Václava Havla, prohlásil, že dělám rodině ostudu a že se můj strýc, kapitán Ján Nálepka, obrací v hrobě. Odpověděla jsem mu, že by se zachoval jako chlap a podepsal to také. Vrcholem bylo, když jsem podepsala petici Několik vět. Když v Hlasu Ameriky přečetli mé jméno, otec zkolaboval a byl převezen do nemocnice s infarktem.“