Zmizení Agathy Christie v roce 1926: Po nalezení mlčela o tom, co se stalo

Prosinec 1926. Nejprodávanější autorka detektivek zmizí ze svého domu, její auto zůstane stát u silnice s rozsvícenými světly a uvnitř leží zapomenutý kožich. Policie pátrá, noviny šílí a Británie si šeptá, že se stal zločin hodný Poirota. Když se Agatha Christie po jedenácti dnech objeví, tváří se, jako by se nic nestalo.

Pátrání, jaké země nepoznala

Byl to pátek večer, tma už dávno padla. Agatha sedla do svého Morris Cowley, naložila pár věcí a odjela. Ráno našel kolemjdoucí její vůz u křídové jámy. Dveře otevřené, motor vypnutý, ale světla pořád svítila. Spisovatelka nikde.

To, co následovalo, byla jedna z největších pátracích akcí dvacátých let. Policie, stovky strážníků a dobrovolníci, kteří pročesávali lesy a rybníky. Do akce se připojilo dokonce i letectvo. A k tomu ještě Conan Doyle, který donesl médiu rukavici Christie, aby „našel stopy v neviditelném světě“. Zmizelá autorka byla tématem číslo jedna.

Teresa Neele z Harrogate

A pak, skoro jako by se nic nedělo, ji našli. V lázeňském hotelu ve městě Harrogate. Ubytovala se pod jménem Teresa Neele. Náhoda? Sotva – právě tak se jmenovala žena, s níž měl její manžel poměr.

Když Archibald dorazil, našel manželku sedět v hale. Držela v ruce noviny, kde na titulní straně svítil její vlastní portrét. Podle svědků byla klidná, chovala se jako běžná hostka. Lékaři pak mluvili o amnézii, o výpadku paměti způsobeném stresem. Jenže ne všichni tomu uvěřili.

Byla to nemoc, pomsta, nebo trik?

Teorií se objevilo tolik, že by vydaly na celou knihu.

Ta nejjednodušší říká, že Christie opravdu zkolabovala. Rok 1926 byl pro ni strašně těžký – smrt matky, manželův románek, hrozící rozvod. Když to všechno prasklo, hlava prostě „vypnula“.

Pak je tu ale verze o pomstě. Podle ní chtěla Agatha manžela ztrapnit, možná ho i nechat podezírat z vraždy. Auto, doklady, opuštěná jáma – kulisy jako z jejích vlastních knih.

A nakonec podezření, že šlo o reklamu. Zmizí slavná autorka, Británie ji hledá, a když se najde, knihy letí z pultů. Jenže kdo by si vědomě zničil nervy pro prodej pár výtisků navíc? Tahle teorie láká, ale nedává moc smysl.

Mlčení, které mluví za vše

Agatha Christie o svém zmizení nikdy pořádně nepromluvila. Ani v autobiografii, kterou psala dlouhé roky, se k němu nevrací. Jako by se ta kapitola jejího života nikdy nestala.

A přesto ji změnila. Po rozvodu začala nový život s archeologem Maxem Mallowanem, cestovala s ním po Blízkém východě a psala knihy, které se staly klasikou. V očích veřejnosti ale navždy zůstala i tou ženou, která se na jedenáct dní ztratila a vrátila se pod cizím jménem.

Příběh bez poslední stránky

Dodnes nikdo nedokázal říct, co se v prosinci 1926 odehrálo. Možná zhroucení, možná zoufalý čin ženy, která ztratila jistoty. Anebo promyšlená zápletka. Ať už to bylo jakkoli, je to záhada, která přežila celé století. A možná právě proto se o ní mluví dodnes – protože připomíná detektivku, jejíž závěr nám autorka nikdy nenapsala.

Zdroj: idnes.cz, nationalgeographic.cz, The Independent