Zestárnutí herců ve filmech není jen o make-upu, ale i o úpravě vlasů, které by měly vypadat přirozeně šedivé
Ztvárnit stárnutí na plátně je výzva, která jde daleko za rámec líčidel. Realistické šediny, povadlá kůže nebo stařecké skvrny – to vše je výsledek hodin maskérské práce, která hraničí s uměním.
Vrásky nestačí načrtnout, musí se „vyrobit“
Možná se to nezdá, ale stárnutí na filmovém plátně není jen otázkou přidání několika čar kolem očí. Profesionální maskéři pracují s technikami, které vytvářejí iluzi skutečné textury zestárlé kůže. Často se používá takzvaná stipple technika – jemný latex se nanese na kůži, která se přitom lehce natáhne. Když se pustí, vznikne přirozeně vypadající vráska. U hlubších rýh přichází ke slovu silikonové nálepky, které se přesně modelují podle obličeje herce.
Svrchní vrstvy pokožky se poté stínují – tmavší tóny pod očima, u nosu nebo v jamkách na tvářích pomáhají navodit pocit úbytku podkožního tuku. Airbrush technika (nanášení barvy vzduchem) pak zajistí, že přechody jsou jemné a téměř neviditelné.
Skvrny, póry a unavená kůže
Stáří se neskrývá jen ve vráskách – kůže je matnější, má pigmentové skvrny a rozšířené póry. Stařecké skvrny se nanášejí bodově, často pomocí houbičky nebo jemného štětce, a maskéři se přitom inspirují reálnými fotografiemi starších lidí.
Kromě toho se často používají jemné latexové nebo silikonové vrstvy, které kůži nejen zhrubí, ale i lehce „vytáhnou“ – třeba na krku nebo kolem očí. V kombinaci s dobrým osvětlením pak působí přirozeně i zblízka.
Vlasy: šediny nejsou jen o barvě
Velkým podceňovaným detailem při stárnutí postav jsou vlasy. Málokdo si uvědomí, že šediny nejsou jednolité – mají různé odstíny, textury a často i řidší strukturu. Maskéři proto často pracují s jemně probarvenými parukami, které kombinují šedou, bílou i zbytky původní barvy vlasů. Šediny se také doplňují tónovacími spreji, barvami nebo speciálními pudry, které se nanáší jen na konkrétní části účesu.
Často se využívá i technika „backcombing“ – natupírování pramenů dodá vlasům unavený vzhled a naznačí postupnou ztrátu objemu.
Dlouhé hodiny práce a trpělivost
Maskérské proměny nejsou otázkou pár minut. Pokud jde o běžné zestárnutí – například jen pomocí make-upu a vlasových úprav – může příprava trvat 60 až 90 minut. U náročnějších proměn s použitím silikonových protetik (např. ochablé tváře, krk nebo ruce) se herci musí obrnit trpělivostí – běžně prosedí v maskérně i 4 hodiny.
Příkladem je Brad Pitt ve filmu Podivuhodný případ Benjamina Buttona, kde musel denně procházet složitou maskérskou proměnou – a to od velmi starého muže až po mladíka. Všechno by to bez digitálních efektů to ani nešlo, ale základní make-up a silikonové nálepky zvládly maskérky na výbornou.
Inspirace klasikou
Ještě před digitální érou ale filmaři dokázali se stářím postav doslova kouzlit. V Amadeovi vidíme Salieriho jako starce s prošedivělými vlasy, hlubokými vráskami a matnou pletí – a přitom nešlo o žádné CGI. Jen důsledná práce maskérů s latexovými vrstvami, stínováním a parukou.
Stáří vám musí uvěřit
Dobrá maska nestačí. I ten nejlepší make-up nebo perfektní šediny nebudou fungovat, pokud herec nepřesvědčí i pohybem, mimikou a gesty. Zestárnutí je totiž celkové – vizuální i vnitřní.
A právě kombinace hereckého výkonu a precizní maskérské práce dává postavám hloubku a uvěřitelnost. Nejde o trik. Jde o důslednou práci, která si zaslouží stejný obdiv jako kamera nebo režie.
zdroj: jojfamily.joj.cz, prozeny.cz
