Z filmu přímo do politiky: Rozhodně nejde jen o příběh Arnolda Schwarzeneggera

Známe to všichni – někdo je herec, herečka, slavná celebrita, a najednou to vstoupí do politiky.

Z “filmárny“ rovnou do vlády, parlamentu nebo Bílého domu. A není to žádná novinka – takový Ronald Reagan v tom byl už před dekádami, Schwarzenegger jenom vyčnívá svou americkou aurou.

Ronald Reagan

Reagan začínal v Hollywoodu už ve 30., 40. letech, ale nakonec z něj byl guvernér Kalifornie a nakonec i prezident. Jeho přechod? Klasika: herec, charisma, skvělý řečník a lidi mu prostě věřili. Ona ta kamerová jistota se hodí i na politickém fóru – a Reagan uměl prodat, že politika je „herecká hra“, ve které on hraje hlavní roli.

Arnold Schwarzenegger – prototyp moderní celebritní politiky

Až Arnold dostal tuhle myšlenku do akční roviny – svalovec z Rakouska, Terminátor, Conan, a pak guvernér Kalifornie. Bez politických zkušeností – prostě mediální značka, firma „Arnold“. Zvítězil v roce 2003 při odvolávacím hlasování, pár let potom znovu. A taky se osvědčil – uměl vyjednávat a byl dost pragmatický, snažil se spojovat různé tábory. Showmanovi to šlo strašně dobře a publikum mu odpouštělo mnohé mouchy i kontroverze.

Další herci, kteří zamířili na politickou scénu

Ale není to jen Schwarzenegger. Tady je rychlé shrnutí dalších příkladů:

• Al Franken – komik a scenárista z Saturday Night Live, později senátor za Minnesotu. V politice působil poměrně konvenčně, ale s typickým humorem, až do rezignace na několikáté #metoo téma.

• Clint Eastwood – nejdřív starosta Carmel-by-the-Sea v Kalifornii, pak člen různých komisí – ukázal, že i drsný rebel z filmů může umět zastupovat malou komunitu.

• Sonny Bono – z muzikálu a TV show do funkce starosty Palm Springs a pak do Kongresu – taky spojil zábavu s politikou.

• Jesse Ventura – wrestler, komentátor, a pak guvernér Minnesoty – outsider, který tvrdil, že „politika je pro něj největší zápas“ a vyhrál. To byl šok. Silné charisma, netradiční styl, a bylo po starých pořádcích.

• Cynthia Nixon – z „Sexu ve městě“ kandidovala na guvernérku New Yorku. Nebyla úspěšná, ale dokázala nasměrovat veřejnou diskusi, hlavně o LGBT + právech a sociální politice.

• Manny Pacquiao – boxer z Filipín, který nebyl jen sportovní hvězdou, ale vstoupil do Senátu a posléze usiloval i o vyšší posty.

  

Proč to funguje?

• Viditelnost – stačí být jednou tváří v masmédiích při každodenním scrollování a lidi už vás znají. A to se v politice cení – neznámého kandidáta lidi prostě nevolí.
• Charisma a komunikační dovednosti – herectví je trénink na pódiu, kamery, reagování instantně. Tahle schopnost se v debatách a projevech zúročí.
• Anti-establishment vibe – populární herci jsou vnímáni jako „druzí“, kteří do toho přijedou s čistým štítem, nezatíženým starou gardou.

Někdo uspěje dlouhodobě (Reagan), někdo jen na limitovanou misi (Schwarzenegger dvě volební období). Někteří zabředli do skandálů nebo ztratili hybnost (Franken). Někdo se snaží spíš o aktivismus a méně o výhru voleb (Nixon).

Nová vlna celebrit-politiků

Dneska tu máme i nové varianty. Zpěváci, youtuberi, influenceři – přes internet se dostávají do povědomí. Třeba různí hudebníci začínají kandidovat na úrovni států (v USA i jinde), populární sportovci a herci na Filipínách, v Nigérii nebo v Evropě. A trend jde dál – kdo dneska nehraje na sebe, nemá šanci.

Politická praxe se buduje léta – vztahy, školení, tým, zákony… zatímco celebrita přiláká lidi kvůli osobnímu příběhu, charisma a popularitě. Obě cesty mají co nabídnout i časté riziko – že za show přebije substance.

Z filmového plátna do politiky to umí více lidí, než si myslíme. A Schwarzenegger je sice nejjasnější příklad, ale ne jediný – Reagan, Eastwood, Franken, Ventura, Nixon, Pacquiao a další dokazují, že spojení zábava-politika tu je odjakživa. A jak se posouvají hranice komunikace a digitálních platforem, bude těch přechodů určitě víc. Koneckonců, politika je taky show – a dobře nacvičená show může mít silný dopad.

Zdroj: reuters.com, wikipedia.org, imdb.com