Vojta Dyk promluvil se slzami v očích o nejhorším období svého života: Táta mu zemřel doma!
Jako snad nejemotivnější chvíle posledních dnů popsal Vojta Dyk (37) umírání svého táty, historika a spisovatele Radka Pytlíka (†93). Ten zemřel začátkem letošního roku a zpěvák dlouhou dobu sbíral síly, aby mohl nahlas promluvit o jeho smrti. Na jeho odchod vzpomíná se slzami v očích, ale zároveň s úsměvem.
Poslední měsíce svého života si Radko Pytlík rozhodně v klidu neužil. Musel neustále navštěvovat lékaře, protože byl nemocný. Sám Pytlík v nemocnici zůstat nechtěl a své poslední dny chtěl trávit s rodinou. „My jsme cítili a věděli, že táta chtěl domů. My jsme ho také chtěli mít doma, ani nevíme proč. Já, moje máma a ségra, byli jsme u toho, když odcházel, střídali jsme se, měli jsme vyloženě služby, aby si každý mohl odpočinout. Byly to sice jen čtyři dny, ale byly to jedny z nejkrásnějších dnů v mým životě,“ přiznal Vojtěch jak píše deník Blesk.
Jeho poslední odchod domů z nemocnice byl ale údajně v rozporu s nemocničním personálem. „Primář nám kladl na srdce, že ho tam musíme nechat, že má dvoje antibiotika, že se musí doléčit. Ale já jsem měl sen, že je táta na operačním sále a volá na mě – Vojtíšku, pomoc! A to mě vzbudilo, okamžitě jsem kontaktoval Kateřinu Rusínovou, která mi poradila, že pokud to tak cítíme, ať ho z nemocnice okamžitě vezmeme domů,“ vysvětlil Dyk pro Aha, proč se rodina nakonec rozhodla mít umírajícího tatínka u sebe doma.
Vojta se s lékaři ten den hodně dohadoval, byl nekompromisní a bylo mu úplně jedno, co lékaři říkají. Cítil, že to, co chce udělat, je správné pro jeho tatínka i celou rodinu, a tak to má být. „Ne, že by nechtěl žít, ale myslím, že ty poslední dny už byl malinko smířený s tím, že odchází. A bylo to vidět, ty propady do toho světa, v očích, v pohybech, v dotycích. Je důležité rozlišit zdravotní stav těla, ale také té duše,“ přiznal zpěvák.
Doma svého tatínka nakonec měli jen čtyři dny, ale pro Dyka a celou rodinu to byly ty nejdůležitější dny jejich života, kdy si jako rodina dokázali udělat společný čas a připravit se na to, co je čeká. Přetrpěli bolesti břicha ze stresu, probděné noci, ale zpětně na to všichni vzpomínají jako na nádherné období. Tátovi splnili jeho poslední sen – být s rodinou do poslední chvíle, a to je to nejkrásnější, co pro umírajícího člověka můžeme udělat!