Vizionářství v českém filmu: Moderní koncept přinesly filmy Kdo chce zabít Jessii i Zabil jsem Einsteina, pánové…

Český film byl po většinu historie pevně zakořeněný v realitě – psychologická dramata, poetické vesnické příběhy či laskavé komedie tvořily hlavní proud. Občas se ale filmaři odhodlali vykročit za hranice běžného a vydali se do světa fantazie, budoucnosti či alternativní reality. A právě tehdy vznikla díla, která dodnes vynikají svou originalitou, nápaditostí i odvahou.

Přinášíme přehled několika nejvýraznějších snímků, které se nebojí snít – ať už jde o cestování časem, mluvící sny, nebo komiksové postavy v reálném světě.

Cesta do pravěku (1955)

Film Karla Zemana začíná jako nevinný klukovský výlet – čtyři kamarádi se vydají proti proudu Řeky času. Co však následuje, je neobyčejná výprava do minulosti planety Země, která jim (i divákům) umožní prožít fascinující dějiny přírody na vlastní oči.

Putují přes dobu ledovou, sledují mamuty, trilobity i dinosaury. Vizuálně mistrně natočené scény kombinují reálné záběry s animacemi a trikovými efekty, které byly ve své době revoluční. Zeman se navíc nespokojil s efektem – jeho film má vzdělávací přesah, protože spolupracoval s paleontologem Josefem Augustou.

Film se stal obrovským mezinárodním hitem – prodal se do 72 zemí, promítal se i v New Yorku a inspiraci v něm později našel samotný Steven Spielberg. V roce 2019 byl digitálně restaurován a zůstává jedním z nejlépe hodnocených českých filmů žánru sci-fi/fantasy vůbec.

Zabil jsem Einsteina, pánové… (1970)

Oldřich Lipský ve své sci-fi komedii vykreslil budoucnost, v níž ženy kvůli záření ztrácejí schopnost mít děti. Řešení? Cestovat časem a zabránit Einsteinovi ve formulování zásadní teorie – třeba i tím, že ho zabijí.

Film přeskakuje mezi rokem 1999 a Prahou roku 1911, přičemž ignoruje časové paradoxy a raději sází na nadhled a humor. V jednom z vizionářských momentů si postavy pořizují selfie pomocí zařízení nápadně připomínající dnešní selfie tyče. A pak je tu i létající Jiří Sovák s pistolí vystřelující antigravitační impulzy – zkrátka zábavná a nápaditá podívaná.

Kdo chce zabít Jessii? (1966)

Tato crazy komedie režiséra Václava Vorlíčka a scenáristy Miloše Macourka patří k největším klenotům české filmové hravosti. Příběh je postaven na vědeckém experimentu, který umožňuje odstraňovat nežádoucí sny. Když se ale výzkumem zabývá manželka hlavního hrdiny doma, nevědomky způsobí, že do skutečného světa proniknou postavy z manželova snu – konkrétně krásná komiksová hrdinka Jessie a její protivníci.

Rázem se obyčejná realita mění v bojiště absurdních situací: pistolníci střílejí bubliny s onomatopoiemi („BENG!“, „BUM!“), domem probíhá kráska v elasťákách a ve městě začíná panika.

Film si pohrává s hranicí mezi snem a realitou, ale i s ambicí člověka ovládat to, co by mělo být svobodné – fantazii a podvědomí. Satira na tehdejší totalitní víru ve všemocnost vědy je tichá, ale účinná. A vděčně pobaví i dnes – díky vynalézavým trikům, výborným hercům a stále živému humoru.

Probudím se včera (2012)

V tomto romantickém sci-fi příběhu se profesor češtiny Petr vrátí do minulosti, konkrétně do června 1989 – tedy do doby, kdy studoval a zamiloval se do spolužačky Elišky, aniž by jí kdy řekl, co k ní cítí. Díky experimentu má nyní možnost napravit své chyby – ale čas je potvora a hraje podle svých pravidel.

Film kombinuje nostalgii po studentských letech s komedií a jemným napětím. Zajímavým detailem je i satirický odkaz na Radovana Krejčíře – postava jmenovce utíká z okna na záchodě před muži v černém, stejně jako to udělal skutečný podnikatel.

Bod obnovy (2023)

Nejnovější přírůstek do české sci-fi rodiny přichází s vážným tónem a vizuálně stylizovaným světem. V roce 2041 je právo na „dokončený život“ zaručeno ústavou – díky technologii je možné oživit člověka z poslední „zálohy“, tedy tzv. bodu obnovy.

Jenže někdo začíná tyto zálohy sabotovat. A detektivka Em Trochinowská se ocitá uprostřed konspirace, kde se mísí věda, politika a osobní tragédie.

Film Roberta Hloze vznikal téměř 9 let, natáčel se v pražských exteriérech a přesahuje hranice běžného českého filmu jak rozpočtem, tak ambicí. Temná atmosféra, vizuální styl a filozofické otázky z něj dělají dílo, které obstojí i ve srovnání se zahraničními žánrovkami.

Zdroje: wikipedia.org, kviff.com, dvojka.rozhlas.cz, csfd.cz, Youtube