Večerníček: Nejde jen o zabavení dětí před spaním, příběhy by měly mít i morální přínos

Kdo by si nepamatoval zážitek z Večerníčku – kultovního televizního pořadu, který začíná známým „Dobrý večer!“, pokračuje krátkou pohádkou a končí přáním „Dobrou noc!“.

Ale Večerníček není jen uklidňujícím rituálem před spaním. Je to malá morální výprava pro děti, kouzelná cesta do světa hodnot.

Historie a ikonografie

Samotný Večerníček začal 2. ledna 1965 jako nástupce rozhlasového „Hajaji“. Duchovním otcem byl dramaturg Milan Nápravník, výtvarně ho ztvárnil Radek Pilař, který vytvořil i vizuál Rumcajse. Animaci vyrobil Antonín Bureš pod režijním vedením Václava Bedřicha, hudbu složil Ladislav Simon a hlas mu propůjčil tehdy cca sedmiletý Michal Citavý, který říká dětem „Dobrý večer“ už od roku 1965 – a zůstal tím hlasem dodnes.

Znělka s chlapcem, který hází papírky a jede na koloběžce, pak houpacím koníkem, autem a jednokolkou, je nejdéle vysílanou televizní znělkou v Česku. V roce 1967 přibyly barevné úpravy a od 1973 je Večerníček na obrazovce každý den.

Morální poselství

Večerníček není jen krátký příběh – díky své délce, stylu i obsahu působí jako psychologický trenažer. Pohádky děti nenásilně učí, co je zlo, co je dobro, co je spravedlivé chování a jak si počínat, když udělají chybu. Většina příběhů končí vítězstvím dobra, i když hrdina není žádný superhrdina. Ukazuje se, že odvaha, přátelství a soucit jsou hodnoty mající trvalý smysl. Děti se mohou snadno identifikovat s „obyčejnými“ hrdiny – postavy nejsou bezchybné, často zlobí nebo se bojí. To pomáhá dětem vidět, že i oni mohou napravit chybu – a mají k tomu podporu.

Ukázkové příběhy

Krtek a zahradník – krtek vykopává zahrádku, uvědomí si škodu a společně s kamarádkou ji spraví; zahradník mu odpustí a vznikne přátelství. Manka z Rumcajsovy rodiny – odvážná a důvtipná, nebojí se postavit ani knížepánovi či císařovně, což ukazuje odvahu a sebepochopení.

Podle pedagogických studií a diplomových prací pomáhá Večerníček u dětí rozvíjet morální a sociální vědomí. Příběhy ukazují, že pomáhat a spolupracovat je důležité. Nabádají děti k zodpovědnosti –  svět pohádek vypadá loutkově, ale ukazuje akci a reakci na činy dítěte (např. když krtek škodí a pak se napraví). Dospělé postavy nejsou dominantní, ale přesto je jejich vliv cítit, takže děti vnímají hranice světa a pravidla. Základní vzory dobra a zla už od pohádek dávají psychologický bezpečný model, se kterým se děti mohou ztotožnit.

Ankety a oblíbenost nejsou náhoda

V roce 2007 obsadily Krkonošské pohádky první místo v anketě o nejlepší Večerníček s drtivou převahou – přes 43 % hlasů diváků hlasovalo právě pro tento netypicky hraný večerníček. Seznam oblíbených večerníčků stále vévodí titulům jako Maxipes Fík, Krteček, Bob a Bobek a Křemílek a Vochomůrka, což potvrzuje, že tyhle klasiky mají přesah – bavičsky i hodnotově.

Večerníček není jen vizuální i hudební ikonou – je to formativní prostředek. Nenásilně učí děti:

• rozeznávat dobro od zla,

• nést odpovědnost za svoje činy,

• pomáhat a odpuštění přijímat,

• že i obyčejní hrdinové mají sílu změnit svět.

V době, kdy děti mají na výběr ze stovek online obsahů, stojí právě za zmínku, že klasický večerníček nabízí něco, co světy plné CGI a přemíra akce často ignorují – fixní hodnotový rámec. A to je jeho největší přínos – zatímco Hollywood nabízí efekt, český Večerníček učí.

Zdroj: wikipedia.org, denik.cz, csfd.cz