Tohle jste nevěděli: Filmové líčení na černobílou kameru vypadalo šíleně. Nosila se modrá kontura a žlutá rtěnka!

To, co v černobílém filmu kdysi vypadalo jako decentní make-up, by vás ve skutečnosti šokovalo. V minulosti se k líčení používaly velice neobvyklé barvy, jako jsou žlutá nebo modrá. A i když na stříbrném plátně vypadaly skvěle, skutečnost je zcela jiná.

Líčení bylo třeba přizpůsobit kameře

Raný a především němý film byl ortochromatický, což znamená, že byl citlivý na modrou barvu. Červená se jevila jako černá, světle modrá jako bílá atd. Pleť herců navíc vypadala tmavě šedě nebo dokonce špinavě a rysy obličeje nebyly tak zřetelné. To vše znamenalo jediné – hercům je třeba přizpůsobit líčení. A to i když se natáčelo pod denním světlem nebo když se používala světla klieg, která dráždila oči. Pokud byste však čekali, že herci měli vyškolené maskérky (v té době se pojem „vizážista“ ještě nepoužíval), možná vás překvapí fakt, že se umělci museli většinou líčit sami.

Divadelní make-up není filmový make-up

Před kamerou stanulo mnoho divadelních herců, kteří se domnívali, že když to umí s divadelním make-upem, filmový make-up pro ně bude hračka. Ale realita byla někde jinde. Umělci mnohdy používali až příliš mastné líčení, které jim spíše škodilo. Krátce poté se začalo používat detailnější líčení, které bylo silné. Navíc se v té době jednalo o pokus omyl.

V této době se používala světle žlutá ke zvýraznění odstínu pleti a oči a obočí se neslo v duchu černé nebo hnědé. Úplným tabu však byly červené tváře, protože na kameře vypadaly příliš mdle. A zatímco muži na rty žádná líčidla nepoužívali, ženy si na rty nanášely jen trochu červené, hnědé nebo tmavě žluté rtěnky. Ke kontuře se používala modrá mastná barva, kterou navíc nebylo kvůli její problematické textuře jednoduché nanést na pleť a barva na obličeji navíc praskala.

Kvůli make-upu ztráta kariéry

Na tuto éru také neslavně vzpomínala i herečka Dolores Costello, babička Drew Barrymore, jejíž pleť filmový make-up nenávratně poškodil. Ikona, které se dodnes přezdívá „Královna němého filmu“ byla nucena každý den nanášet na svou pleť vrstvy filmového líčení. To bylo ve své době navíc plné agresivních složek, jako byly olovo, rtuť, kaolin, oxid zinečnatý atd. Tyto složky nejen, že vysušovaly pleť, ale při dlouhodobé aplikaci způsobovaly také záněty, pigmentové skvrny a trvalé poškození kůže.

Dalším neduhem toho všeho bylo to, že líčení šlo opravdu špatně odlíčit, a tak jej umělkyně musely doslova drhnout ze svých obličejů. Dolores, jejíž jemná, alabastrová pleť hrála ve světě filmu velkou roli, se začala potýkat s kožními problémy a byla nucena se své kariéry vzdát.

Max Factor přišel s řešením

V roce 1914 vyvinul Max Factor řešení v podobě „Flexible Greasepaint“, což zakladatele značky Maksymiliana Faktorowicze vystřelilo k nejvyhledávanějším maskérům v Hollywoodu. Mimo jiné se také stal vůdčí osobností ve vývoji kosmetiky pro filmový průmysl. Jeho produkty nebyly ani lesklé, ale ani mastné a na pokožce se chovaly přirozeně. Factor zavedl také škálování odstínů make-upu na základě tónu pleti a to proto, že do té doby herci používali univerzální odstín bez ohledu na přirozenou barvu kůže.

Jelikož Factor pečlivě sledoval vývoj filmové techniky a úzce také spolupracoval s filmovými studii, brzy se stal nepostradatelnou součástí natáčecích štábů. Je třeba také zmínit, že to byl právě zakladatel slavné kosmetické značky, kdo jako první začal používat slovo „make-up“ jako komerční termín pro kosmetické produkty, které si mohla zakoupit i obyčejná žena. Muž navíc vyvinul i speciální barvy na vlasy, které odrážely světlo a na požádání posypal paruky Marlene Dietrich zlatým prachem. Éru černobílého filmu začal střídat barevný film, známý jako technicolour, což představovalo další kosmetické výzvy.

Na závěr stojí za zmínku také to, že se v době černobílého filmu nepřizpůsoboval hercům jen make-up, ale také kulisy. Když se natáčel seriál Addamsova rodina, aby jejich dům působil tmavými a pochmurnými odstíny, musel být natřen růžovou barvou.

Zdroj:  silentology.wordpress.com, Violity