Syn Mariana Labudy dojemně zavzpomínal na svého otce. ,,Stále mi chybí, děkuji Bohu za to, jaký byl“
Miloval rodinu, společnost a jídlo. Pátého ledna letošního roku to bylo přesně pět let, co herecká legenda Marián Labuda navždy opustil herecký svět po kolapsu před svým domem v Borince. K tomuto výročí se rozhodl na svého legendárního otce zavzpomínat i jeho syn, Marián Labuda mladší.
Jeho syn, sympatický herec Marián Labuda mladší, se s otcovým odchodem dlouho nemohl vyrovnat, jak jsme psali zde. Dnes už vše pochopil a se ztrátou se pokusil smířit. Jak říká samotný Majo, jeho otec měl vlastní rozum a moc dobře věděl, co v životě dělá a jak se má chovat. Dlouhá léta však bojoval s cukrovkou, která mu postupně ubírala radost ze života, píše portál Pluska.
Všichni znali Mariana Labudu jako elegantního muže, který vyzařoval radost a klid. Kamkoli přišel, přinesl dobrou náladu. Mnoho lidí si ho pamatuje díky jeho účinkování ve filmech Vesničko má středisková, Zahrada a Obsluhoval jsem anglického krále. Tento svět opustil na začátku roku 2018. Jeho synovi se po otci stále velmi stýská.
,,Po nějaké době jsem se musel s otcovým odchodem smířit. Připomněl jsem si, že jeho čas nadešel a že musí odejít. Děkuji Bohu, že odešel tak, jak odešel. Že se netrápil. Děkuji Bohu za to, jaký byl,“ prozradil Majo Labuda nedělnímu vydání deníku Nový Čas. Syn, který šel v otcových šlépějích, si je vědom toho, že jeho otci nejvíce ublížila cukrovka, s níž dlouhá léta bojoval.
,,Myslím, že to byla hlavně cukrovka, která zničila otcovo zdraví. Žil s tím dvacet let, každý rok byly dávky inzulínu vyšší a vyšší. Snažil se chodit na procházky, ale jeho zdraví ho ničilo. Ale víte, jak to je – starého psa novým kouskům nenaučíš. Táta byl gurmán, miloval jídlo, i když věděl, že by se měl v určitých druzích jídla omezit. Měl chuť na sladké. To je pro diabetika to nejhorší. Všichni jsme mu vynadali, ale nic nepomohlo,“ řekl herec, který měl s otcem krásný vztah a nikdy nezapomene na jeho spokojený výraz, když byl obklopen milovanou rodinou a výborným jídlem.
Zdroje: Nový Čas, Pluska