Slavní, jak je neznáte: Marilyn četla Dostojevského, Einstein zase neuměl řídit

Na první pohled by člověk řekl, že je nemůže nic spojovat. On — vědec, který změnil svět, ale neřídil auto. Ona — blondýnka s rudými rty, která se stala symbolem Hollywoodu, a přitom milovala ruskou literaturu. Marilyn Monroe a Albert Einstein. Dvě legendy, dva protiklady. A přesto mají něco společného: život plný kontrastů, které boří naše představy o tom, jak má vypadat genialita nebo krása.

Marilyn Monroe: víc než jen blondýnka

Když se řekne Marilyn Monroe, většina lidí si vybaví ikonický obraz: bílé šaty nad větrákem, lascivní úsměv, koketní pohled. Ale málokdo ví, že tahle hollywoodská hvězda s andělskou tváří měla duši knihomolky a hlavu plnou otázek o smyslu života. Sama často říkala, že její image je jen maska. A že skutečná Marilyn byla tichá, zvídavá a citlivá žena.

Ve volném čase nechodila po večírcích, ale raději si zalezla s knihou. Milovala Dostojevského, Tolkiena, Hemingwaye i Whitmana. Ve své osobní knihovně měla prý stovky knih a o filozofii, psychologii a nebo i literatuře dokázala mluvit se stejnou vášní, s jakou jsme ji viděli ve filmech. I když si ji svět zapsal hlavně jako sex symbol, ona sama toužila po tom být hlavně uznávanou herečkou a člověkem, který má i jinačí přednosti.

V jednom rozhovoru řekla:

„Lidi si myslí, že když máš hezkou tvář, nemáš co říct. Ale já jsem vždycky měla spoustu otázek – o Bohu, o životě, o tom, proč tu vlastně jsme.“

A přesně to na ní bylo fascinující. V jedné osobě se spojovala křehkost i síla, moudrost i nejistota. Možná právě proto jí nikdy nešlo jen o lesk šperků – mimochodem, diamanty prý upřímně nesnášela.

Einstein: znalec vesmíru, ale bez řidičáku

Albert Einstein bývá často vyobrazován jako archetyp génia – rozcuchané vlasy, hluboký pohled, fyzikální rovnice na ubrousku v kavárně. Málokdo ale ví, že tento muž, který rozlouskl podstatu času a prostoru, nikdy neměl řidičský průkaz. Dokonce se nikdy ani nenaučil řídit. Auto mu bylo prostě cizí.

Je to skoro poetické. Muž, který rozuměl zákonům pohybu a rychlosti lépe než kdokoli před ním, se sám raději nechal vozit. Ačkoli mohl vysvětlit, jak se pohybují planety, jak se ohýbá světlo nebo co je čas, řízení auta mu přišlo jako zbytečný rozptyl. Měl důležitější věci na práci. Chodil pěšky, jezdil vlakem, a přemýšlel o vesmíru.

A víte co? Fungovalo to. Možná právě proto měl jeho mozek prostor na tak velké myšlenky. Nezahlcoval se banalitami každodenního života, ale zůstával ve svém vlastním světě. A právě tam vznikaly nápady, které změnily svět.

Protiklady, které lámou škatulky

Tyhle dva příběhy – Marilyn a Einsteina – ukazují jednu zásadní věc: že lidé nejsou jednoduší. Nedají se shrnout do jedné věty, jedné nálepky. Můžete být krásná herečka a zároveň milovat literaturu, můžete být vědec a neumět řídit. A pořád to neznamená, že jste „divní“. Znamená to jen to, že jste opravdoví.

Dnešní doba často tlačí lidi do škatulek. Buď jsi chytrý, nebo krásný. Buď jsi technický typ, nebo umělec. Ale život je složitější – a právě tyhle „nesmyslné“ kombinace z nás dělají zajímavé lidi.

Krása je v kontrastech

Když si to člověk promyslí, je to vlastně uklidňující. Nemusíme být dokonale vyvážení, abychom měli hodnotu. Můžeme mít své zvláštnosti, paradoxy, slabosti i silné stránky. Můžeme milovat literaturu a zároveň být nervózní na jevišti. Můžeme vědět všechno o fyzice a přitom si nevědět rady s volantem.

Marilyn a Einstein byli každý úplně jiný – a přece je něco spojovalo. Autenticita. Odvaha být sami sebou. A v tom je možná ta největší genialita i největší krása.

Zdroj: elle.cz, blog.idnes.cz, London Evening Standard, The Economist