Ruslana Korshunova: Populární modelka, jejíž smrt vypadá jako sebevražda, obestírá mnoho tajemství
Když se řekne modelingová scéna přelomu tisíciletí, vybaví se jména jako Gisele Bündchen nebo Natalia Vodianova. Vedle nich se však na obálkách prestižních magazínů bleskově zjevila mladá Kazachstánka s hedvábnými, téměř pohádkově dlouhými vlasy. Ruslana Korshunova působila jako zjevení – éterická, křehká, a přitom na fotografiích neuvěřitelně výrazná. Raketový vzestup jí předpovídal hvězdnou kariéru, kterou by jí leckterá kolegyně mohla závidět.
Jenže někdy osud zatočí volantem krutě ostře. Co se odehrálo mezi prvními zářivými titulky a šokující zprávou z New Yorku? A proč i po více než patnácti letech fanoušci, novináři i vyšetřovatelé pořád marně skládají poslední kousky skládačky?
Pohádkový objev z Almaty
Ruslana se narodila 2. července 1987 v Almaty, tehdy ještě součásti Sovětského svazu, v rodině ruských přistěhovalců. Jako dítě milovala knihy a jazyky, ve škole ji bavila především angličtina. O módních molech prý nesnila – její maminka ji vedla spíš k poctivému studiu. Všechno změnila náhoda, když si jí v roce 2003 všimla redaktorka kazachstánského časopisu All Asia. Krátká zmínka v periodiku se zkrátka stala vstupenkou do světa, který byl pro šestnáctiletou dívku dovtedy jen vzdálenou pohádkou.
Raketový start ve „velké hře“
O pár měsíců později už měla podepsanou smlouvu s newyorskou agenturou IMG Models. Mezi konkurencí zaujala právě onými metr a půl dlouhými vlasy; média jí začala říkat „Ruská Locika“. Debutovala na přehlídkách DKNY a Jill Stuart, brzy nato zářila v Paříži, Milánu i Londýně. Fotografové Steven Meisel či Paolo Roversi si ji oblíbili na první dobrou – a snímky pro Vogue či Harper’s Bazaar dokazují proč. Ruslana uměla během vteřiny prohodit zasněný pohled za ostrý, až hypnotizující výraz a na place působila profesionálněji než leckterá starší kolegyně.
Sláva, která pálí
Neustálé cestování, castingy, kontrakty a nekonečné focení – modeling je lesk, ale i pořádná dřina. Ruslana si v rozhovorech stěžovala hlavně na samotu v hotelových pokojích. Přátelům se svěřovala, že když zhasnou světla reflektorů, přichází tlak, který není snadné ustát. Přesto se snažila zachovat si „normální“ život: psala básně, cvičila jógu, volné chvíle trávila se svou kočkou. Od kolegyň si vysloužila pověst tiché, ale nesmírně přátelské holky, jež nikdy nezapomněla poděkovat backstage týmu.
Tragický pád na Water Street
28. června 2008, pouhé čtyři dny před 21. narozeninami, dopadla Ruslana z devátého patra luxusního domu na newyorskou Water Street. Policie rychle uzavřela případ jako sebevraždu: okno bytu bylo otevřené, na parapetu žádné známky boje. Koroner nenašel v krvi alkohol ani drogy. To by mohlo být všechno… jenže nebylo.
Záhady a spekulace
Nejdřív se ozvali přátelé: podle nich měla dívka žít naplno, nikoli plánovat odchod. Několik hodin před smrtí si domluvila nový byt na Manhattanu, těšila se na prázdniny v Kazachstánu. Krátce před osudným dnem navíc absolvovala seminář kontroverzního motivačního hnutí Rose of the World. Někteří absolventi kurzu tvrdili, že trénink hraničí s psychickým nátlakem. Do hry vstoupila i varianta, že se Ruslanu někdo pokusil umlčet kvůli zakázkám v miliardovém byznysu. Vyšetřovatelé však nenašli dost důkazů a případ se časem vytratil z titulků. Otazníky ale zůstaly viset nade všemi jako tmavé mraky.
Odkaz, který nepohltil čas
Když se dnes listuje archivem módních magazínů, Ruslaniny fotky pořád vyčnívají. Jsou svěží a mají zvláštní melancholii, která s odstupem let svírá hrdlo ještě víc. Její příběh připomíná křehkost slávy – jedno zamávání vílích vlasů na mole a miliony sledují nový idol, o pár let později ti samí lidé kroutí hlavou nad mrazivou zprávou. Modelingová scéna se od roku 2008 změnila: mluví se víc o duševním zdraví, agentury nabízejí psychologickou podporu, sociální sítě dávají modelkám vlastní platformu. Přesto život Ruslany Korshunové pořád slouží jako varovný signál, že ani nejvyšší lesk nedokáže překrýt lidskou zranitelnost.
Epilog bez tečky
Ruslana opustila svět ve chvíli, kdy mohla hrát v první lize ještě dlouhé roky. Zůstala po ní rodina, přátelé – a snímky, které dokazují, že talent někdy dorazí i do míst, kde ho nikdo nečeká. Příběh „dívky s nejdelšími vlasy módního světa“ tak končí otevřeně: nejasnostmi, debatami, nezodpovězenými otázkami. A možná právě tím dál fascinuje, protože lidské osudy nemizí s příštím číslem magazínu. Jsou tu, aby se připomínaly… a někdy nás i varovaly.
Zdroje: wikipedia.org, telegraph.co.uk, nytimes.com, Youtube, NDTV
