Romy Schneider: Nesnášela Sissi, milovala Delona a zabil se jí syn

Byla ztělesněním elegance, talentu a tragického osudu. Romy Schneider, vlastním jménem Rosemarie Magdalena Albach, se díky filmům o císařovně Sissi stala miláčkem publika, ale právě tato role se pro ni paradoxně stala prokletím. Její soukromý život byl plný vzestupů a pádů, vášnivých lásek i devastujících ztrát. Ačkoli od její předčasné smrti uplynulo již více než čtyřicet let, její příběh dodnes fascinuje a dojímá.

Od dítěte slavných rodičů k císařovně Sissi

Romy se narodila 23. září 1938 v Rakousku do herecké rodiny – její matkou byla německá herečka Magda Schneider a otcem rakouský herec Wolf Albach-Retty. Dětství prožila v Německu a Rakousku během druhé světové války, což nebylo jednoduché období.

Svou hereckou kariéru zahájila velmi mladá, už v 15 letech, pod vedením své matky. Zlom přišel v roce 1955, kdy si ji režisér Ernst Marischka vybral pro roli císařovny Alžběty Bavorské, přezdívané Sissi, v romantickém historickém filmu. Tehdy sedmnáctiletá Romy svou rolí okouzlila publikum natolik, že následovaly dvě pokračování.

Filmy o Sissi z ní udělaly hvězdu, ale zároveň ji zaškatulkovaly do role sladké, nevinné princezny. „Sissi mě pronásledovala všude. Byla jako koule u nohy,“ řekla později v jednom z rozhovorů. Tato role jí přinesla slávu, ale zároveň ji umělecky svazovala a bránila v rozvoji.

Útěk do Francie a osudová láska s Delonem

Zlom v jejím osobním i profesním životě přišel v roce 1958, když poznala francouzského herce Alaina Delona při natáčení filmu „Christine“. Mezi oběma přeskočila jiskra a začal vášnivý vztah. Kvůli Delonovi opustila Romy Německo i svého tehdejšího snoubence a přestěhovala se do Francie.

Jejich vztah byl intenzivní, ale bouřlivý. V Paříži žili společně pět let a plánovali svatbu, ale v roce 1963 Delon vztah nečekaně ukončil. O svém rozchodu se Romy dozvěděla z dopisu, který jí Delon zanechal, když odjel natáčet do Ameriky – zničující způsob, jak ukončit tak významný vztah.

Delon a Schneider spolu natočili několik filmů, přičemž jejich herecká chemie byla očividná i po rozchodu. Nejslavnější je jejich společný film „Bazén“ z roku 1969, kde je napětí mezi jejich postavami téměř hmatatelné. Navzdory rozchodu zůstali po celý život přáteli a Delon o ní vždy mluvil jako o lásce svého života.

Nový začátek s Harrym Meyenem

Po bolestivém rozchodu s Delonem se Romy vrhla do práce a začala budovat kariéru ve francouzské kinematografii. Spolupracovala s významnými režiséry jako Claude Sautet, Luchino Visconti či Orson Welles a postupně se vypracovala na jednu z nejvýznamnějších evropských hereček.

V roce 1966 se provdala za německého režiséra a herce Harryho Meyena, se kterým měla syna Davida. Manželství však nebylo šťastné – Meyen žárlil na její úspěch a trpěl depresemi. V roce 1975 se rozvedli a o čtyři roky později Meyen spáchal sebevraždu.

Tragédie a osobní démoni Romy

Po rozpadu druhého manželství žila Romy s francouzským novinářem Danielem Biasini, za kterého se v roce 1975 provdala. V tomto manželství se jim narodila dcera Sarah. Ani tento vztah však nevydržel a v roce 1981 se rozvedli.

Rok 1981 byl pro Romy začátkem období osobní tragédie. Při nešťastné nehodě zahynul její čtrnáctiletý syn David, který se pokusil přelézt plot u domu svých prarodičů a napíchl se na jeho hroty. Tato ztráta Romy naprosto zdrtila a nikdy se z ní plně nevzpamatovala.

Smrt syna prohloubila její dlouhodobé problémy. Trpěla depresemi, nespavostí a úzkostmi, které se snažila tlumit alkoholem a prášky na spaní.

Poslední role a předčasný odchod

Navzdory osobním tragédiím Romy dál pracovala a vytvořila některé ze svých nejlepších rolí. V roce 1982 získala svého druhého Césara (francouzskou obdobu Oscara) za film „Kvítko noci“. Byla to její poslední role.

Dne 29. května 1982, jen několik měsíců po smrti svého syna, byla Romy Schneider nalezena mrtvá ve svém pařížském bytě. Bylo jí pouhých 43 let. Oficiální příčinou smrti byl srdeční infarkt, i když se spekulovalo o možné sebevraždě předávkováním léky a alkoholem. Pitva však nebyla provedena, takže přesná příčina smrti zůstává nejasná.

Umělecký odkaz a prokletí Sissi

Romy Schneider za svou kariéru natočila více než 60 filmů a získala mezinárodní uznání jako jedna z nejvýraznějších evropských hereček své doby. Ironií osudu je, že přestože se celý život snažila vymanit ze stínu Sissi, právě tato role zůstává pro mnoho diváků její nejpamátnější.

Ve Francii je dodnes považována za filmovou ikonu a její filmy s režisérem Claudem Sautetem jako „Věci života“ nebo „César a Rosalie“ patří ke klenotům francouzské kinematografie. V Německu byla dlouho vnímána rozporuplně kvůli svému odchodu do Francie, ale postupem času si i tam vydobyla uznání.

Osobní démoni a sebedestruktivní sklony

Život Romy Schneider byl poznamenán nejen vnějšími tragédiemi, ale i vnitřními démony. Trpěla pochybnostmi o sobě, depresemi a snad i strachem z úspěchu. Její vztah k alkoholu a lékům byl problematický dlouho před synovou smrtí. V jednom z posledních rozhovorů řekla: „Piju, protože jsem zoufalá. A jsem zoufalá, protože piju.“

Její kolega a přítel Michel Piccoli jednou poznamenal: „Romy byla jako světlo, které zářilo příliš silně. Spalovalo ji to zevnitř.“

Vztah s matkou a složité dědictví

Jedním z méně známých, ale významných aspektů hereččina života byl její komplikovaný vztah s matkou Magdou Schneider. Ta byla v Německu oblíbenou herečkou i během nacistického režimu a údajně měla blízký vztah s Adolfem Hitlerem. Toto dědictví bylo pro Romy, která se od Německa ve svém dospělém životě distancovala, těžkým břemenem.

Přesto zůstala s matkou v kontaktu a právě u ní často pobýval její syn David, který u ní také tragicky zahynul. Tato ironie osudu – ztráta syna v domě vlastní matky – dodala jejich složitému vztahu další tragický rozměr.

Vzpomínky Alaina Delona

Alain Delon, přestože jejich vztah ukončil krutým způsobem, o Romy vždy mluvil s láskou a obdivem. „Byla to láska mého života. Jsem jeden z mála mužů, kteří ji milovali, a zároveň jeden z mnoha, kteří jí ublížili,“ řekl v jednom rozhovoru.

Po její smrti to byl právě Delon, kdo zařídil, aby její tělo bylo převezeno do Německa a pochováno po boku jejího syna Davida. Také se stal opatrovníkem její dcery Sarah, když původní opatrovník Daniel Biasini nebyl schopen se o ni postarat.

Závěr: Tragická ikona evropského filmu

Příběh Romy Schneider je jako klasická tragédie – talent, krása a úspěch na jedné straně, bolest, ztráta a předčasná smrt na straně druhé. Byla herečkou mimořádného talentu, která dokázala přenést na plátno intenzivní emoce a zranitelnost.

Její život byl plný paradoxů – role, kterou nesnášela, ji učinila nesmrtelnou; muž, který jí zlomil srdce, zůstal její největší láskou; země, kterou opustila, ji nakonec přijala zpět do svého lůna navždy.

Jak řekl francouzský filmový kritik Michel Ciment: „Romy Schneider nebyla jen herečkou, byla fenoménem. Její přítomnost na plátně měla zvláštní intenzitu, která přesahovala pouhé herectví. Bylo v ní něco hlubokého, bolestného a pravdivého.“

Zdroj: Wikipedie, CSFD, hnonline.sk, YouTube