První filmová erotika: Od nahého plavání v jezeře po příběhy z erotických klubů
Ještě než se svět ponořil do digitálních efektů, reality show a Netflixu, měl erotiku docela jinak. Víc se tušilo než ukazovalo, víc se šeptalo než křičelo, ale i tak to diváky bavilo. Nahota na filmovém plátně totiž vždycky byla trochu zakázané ovoce. A jako každé zakázané ovoce, chutnala dvojnásob.
Odhalený kotník jako skandál
Erotika ve filmu začala v dobách, kdy ženy nosily sukně až na zem a muži si před každou dámou sundávali klobouk. A právě tehdy, v roce 1896, vznikl první film považovaný za erotický: „Le Coucher de la Mariée“, kde se herečka svléká do spodního prádla. Dnes by taková scéna ani nedostala věkovou hranici, tehdy šlo o skandál první třídy.
V dalších dekádách se erotika maskovala jako etnografický dokument (například „domorodé ženy“ v plavkách) nebo jako umění – ženy tančící u vodopádu, koupající se v jezeře, zkrátka příroda a tělo v souladu. Všechno bylo stylizované a decentní, ale žádné plavky neznamenaly, že divák ví, na co kouká.
Haysův kodex a zakázané postele
Ve 30. letech přišel Hollywood s tzv. Haysovým kodexem – přísnými pravidly, která určovala, co se ve filmu smí. Dvě osoby neměly sdílet postel (ani jako manželé), polibek neměl trvat déle než tři vteřiny, a nedej bože, aby byla vidět nahá ramena po deváté večer.
Zatímco v USA se dusilo pod pravidly, Evropa si kráčela vlastním tempem. Italský film „Anděl s ďáblem v těle“ (1947) ukázal vztah mladé ženy a zraněného vojáka – a nebylo to jen o duševním poutu. Erotika v tomto případě nebyla vulgaritou, ale silným výrazem citového napětí. Diváci jásali, katolická církev prskala – a hranice vkusu se posunula o kus dál.
České filmy: víc symbolika než kůže
U nás se dlouho hrálo na náznak a nadsázku. V 60. a 70. letech se objevovala nahota hlavně v uměleckých filmech – třeba Postřižiny nabídly slavnou scénu s Vanou Magdy Vašáryové, která se stala legendou bez jediného lascivního záběru.
Skutečný erotický boom ale přišel až v 80. letech. Film „Anděl s ďáblem v těle“ (1983) režiséra Václava Matějky přinesl erotiku do retro atmosféry. Děj o mladé ženě, která se stane objektem touhy několika mužů, měl nejen odhalené scény, ale i výrazné herecké výkony – a paradoxně si ho oblíbily i divačky.
Devadesátky: vířivka, latex a Playgirls
Po revoluci se uvolnila nejen politika, ale i prsa. Rok 1995 přinesl divákům film Playgirls – režie Vít Olmer, prostředí erotického klubu, dívky ve vířivce, lehké dějové linky a hodně silikonových úsměvů. Film dnes působí spíš jako parodie než erotika, ale svým způsobem zapsal porevoluční éru do paměti celého národa.
Druhý díl z roku 1996 se pokusil navázat, ale diváky už tolik neoslovil. I když měl vše, co by měl „erotický trhák“ mít (nové dívky, víc odhalené scény, trochu zápletky), chyběla mu jiskra. A hlavně – svět už byl o krok dál.
Zákony, vkus a hranice
Zatímco kdysi jste za zobrazení dekoltu mohli čelit zákazu promítání, dnes běží sexuální scény ve večerním prime timu. Erotika se posunula z oblasti umění i provokace do marketingového nástroje. Co bylo dřív odvážné, dnes nikoho moc nešokuje – hranice vkusu se posunuly společně s tím, jak se změnil náš vztah k intimitě.
Erotika ve filmu je jako lakmusový papírek – ukazuje, co si společnost dovolí, co ji přitahuje, i čeho se bojí. Dřív jsme chtěli víc citu, dnes často víc kůže. Ale ten původní šarm, kdy jedno naznačené rameno rozpálilo sál víc než čtyři explicitní scény, tomu zůstává kouzlo.
A tak až budete dnes večer koukat na film a scéna ve sprše vám přijde přehnaná, vzpomeňte si na ty staré časy. Na koupání v jezeře, dopis s parfémem a erotiku beze slov. Protože v tom tichu bylo často víc napětí než v celém katalogu Netflixu.
Zdroj: Wikipedia, Kinobox, Pro Chlapy
