Poválečná sláva: Jan Werich měl ve své tvorbě narážky na režim, v pohádce trval na obsazení Buriana.

Potřeba diváků bavit se a zapomenout alespoň na jeden večer na své starosti byla a bude přítomna vždy. A výjimkou nebyla ani doba válečná a poválečná. Z děl produkovaných v těchto letech jednoznačně převažují komedie. 

Obecně vzato lze předpokládat, že období druhé světové války nemělo se zábavou nic společného. Přesto nacisté vědomě tolerovali kulturní život, protože potřebovali, aby Češi pracovali pro jejich cíle a jakým způsobem se kulturně odreagovávali, neřešili. Během těchto těžkých let se umělci a tvůrci snažili produkovat díla, v nichž nebyla politika akcentována.

Filmová tvorba během válečných let

I během války filmová i jiná kulturní produkce nadále pokračovala. Herci mohli hrát, ale museli mnohdy veřejně projevit podporu režimu či pro režim manuálně pracovat. Pozoruhodné je, že právě v tomto nelehkém období vznikly některé z nejlegendárnějších českých komedií, které se dodnes řadí do zlatého fondu kinematografie.

Po skončení druhé světové války neměli čeští umělci lehké bytí. Někteří se museli přizpůsobit a veřejně podporovat nové politické poměry, za což jsou dodnes kritizováni; jiní se snažili obnovit svou původní kariéru navzdory překážkám. Příběhy těchto osobností jsou dodnes mrazivým svědectvím o odvaze a schopnosti překonávat neúspěchy.

Osobnost Jana Wericha

Jan Werich, jehož 120. výročí narození jsme si letos připomínali, měl „štěstí“ a podařilo se mu včas emigrovat do USA, kde strávil válečná léta. Po skončení války se rozhodl vrátit zpět do Československa, kde se musel přizpůsobit nové politické realitě. Jiří Voskovec, jenž odcestoval do USA s Werichem, se rozhodl Ameriku neopustit, což tudíž znamenalo konec jejich společné jevištní spolupráce.

Werich ve vlasti pokračoval v umělecké kariéře, podařilo se mu stát se ředitelem Divadla ABC a navzdory cenzuře zůstal významnou postavou československé kultury. ​Jana Wericha máme všichni spojeni s výborným smyslem pro humor a satirickým pohledem na svět, který po návratu ovšem musel přizpůsobit novým poměrům.

Byl jednou jeden král… ale žil v kruté době

Fenomenální pohádkový film vznikl v roce 1954 a Jan Werich v něm ztvárnil hlavní roli krále Já I. Při obsazování filmu trval na účasti Vlastimila Buriana, jenž hrál jeho rádce, a jenž byl po válce osočen z kolaborace s nacisty a jeho kariéra tím velmi utrpěla. Protože byl Werich s Voskovcem také ve skupině kritizující Vlastu Buriana, měl později potřebu napravit tuhle křivdu. Burian roli rádce Atakdále v této pohádce přijal a nesmazatelně se tak zapsal do každoročních vánočních programů. 

U pokladny stál… a pak o všechno přišel

Legendární Vlasta Burian, známý jako král komiků, byl během války pravděpodobně neprávem obviněn z kolaborace. Werich s Voskovcem dokonce o jeho zradě napsali písničku Kolaborant Burian, kterou nahráli v roce 1941 ve Spojených státech. Později svého rychlého neuvážlivého soudu litovali. Cejchu kolaboranta se Burian bohužel ale nezbavil, po válce byl nespravedlivě odsouzen a jeho nemalý majetek byl konfiskován.

Někdejší král komiků, jemuž publikum aplaudovalo ve stoje, musel po válce zastávat ponižující dělnické veřejně prospěšné práce. Své dřívější slávy již nikdy nedosáhl, před smrtí se k ní ale díky Werichově přímluvě přiblížil.

Kristián by zapomněl, ale historie ne

Nataša Gollová – jedna z nejkrásnějších a nejoblíbenějších hereček předválečného období. Po válce byla rovněž osočena z kolaborace kvůli svému vztahu s válečným okupantem. V poválečných letech již hrála menší role, kromě výraznější Kateřiny / Sirael ve filmové dvojice Císařův pekař – Pekařův císař, kam ji obsadil také Jan Werich; díky němu účinkovala také v Divadle ABC.

Období během války i po ní bylo pro mnoho českých umělců dobou zkoušek. Jejich příběhy ukazují, jak nelehké bylo obstát a pod tlakem režimu neuhnout. Řada z nich ale ukázala obrovské odhodlání a předala tak tuto inspiraci dalším generacím. 

Zdroj: edu.ceskatelevize.cz, plus.rozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz