Noční motýl byl nejlepším filmem herečky Hany Vítové
Když se bavíte o filmech pro pamětníky, nejspíše vám jako první naskočí Oldřich Nový, Vlasta Burian, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová. Herečka Hana Vítová za nimi však nezůstává pozadu. Jen v letech 1932–1949 natočila 60 filmů, z nichž většinu znáte. Nejslavnějším z nich však byl Noční motýl.
Kdo byla Hana Vítová?
Pokud chcete podrobnosti o jejím životě, najdete je hned ve dvou biografiích. První byla Cesta ke šmíře od Rudolfa Miholy a druhou pak Neznámá známá Hana Vítová od Ondřeje Suchého.
Jana Lašková, jak se původním jménem herečka jmenovala, byla dcerou operních pěvců, takže měla blízko divadlu od dětství. Ve třinácti letech hrála malou roli na letním táboře a v patnácti letech začala studovat na Státní konzervatoři v Praze. Studium však po dvou letech přerušila kvůli angažmá v Osvobozeném divadle.
Zajímavým faktem je, že pseudonym Hana Vítová jí vymysleli právě Voskovec s Werichem.
Herečka debutovala ve filmu Děvčátko, neříkej ne, který měl premiéru 19. února 1932. Film o továrníku Horovi, jeho nevěrné ženě Margot a jejím milenci Pepitovi, se točí kolem pokusu získat šek od manžela na zaplacení dluhu v kartách. Za tento film, kde hrála komornou, obdržela vesměs dobré kritiky, a to jí otevřelo dveře k dalším rolím.
Filmy s Vítovou z třicátých let byly českou verzí hollywoodských „weepies“, cílených na ženy. Hrdinka v nich čelila emočním krizím jako neopětovaná láska či nevěra. Na rozdíl od klasického melodramatu s tragickým koncem měly tyto filmy často šťastné zakončení. Fakt, že se Vítová stala významnou představitelkou filmových adaptací literárních předloh „červené knihovny“ z třicátých let, dokládá fakt, že účinkovala v přibližně třetině z dvaceti takto natočených filmů. Mezi nejznámější snímky patří Sextánka (1936), Jarčin profesor (1937) nebo Krb bez ohně (1937).
Noční motýl
V době druhé světové války se Hana Vítová přejmenovala na Hannu Witt a pracovala pro německý Pragfilm. Film se během nacistické okupace stal hlavním nástrojem propagandy. Zvláště Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy, přikládal filmové produkci značný význam a moc.
Film Noční motýl natočil režisér František Čáp v roce 1941 podle novely „Stáša“ od Vojtěcha Mixy z knihy Medvědi a tanečnice. Noční motýl je melodrama s patosem, podobně jako filmy podle románů z Červené knihovny. Vyniká kvalitním technickým zpracováním a tragickým koncem.
Marta Dekasová, kterou hraje Hana Vítová, pracuje jako vychovatelka v jedné rodině v posádkovém městečku, kde se bezhlavě zamiluje do zasmušilého nadporučíka Vargy. I když je její milovaný ženatý, fyzicky se sblíží a je propuštěna. Ve městě si pak najde práci barové zpěvačky a z naivního zamilovaného děvčátka se postupně stává dospělá žena, která ví, co obnáší život. Nešťastná láska ji ale pronásleduje i zde a příběh končí tragicky.
Vítová se v tomto filmu osvědčila jako kvalitní herečka, což vedlo ke zvýšení jejího finančního ohodnocení a k nabídce náročnějších filmových rolí. Díky úspěchu Nočního Motýla pak získala role ve filmech jako je Sobota, Hostinec u Kamenného stolu anebo Pytlákova schovanka – která shodou okolností paroduje některé scény z Nočního motýla.
A co bylo dál?
Herečka Hana Vítová hrála po roce 1949 jen tři menší role. Prožila tragické období v šedesátých letech, kdy se rozvedla a její dcera spáchala sebevraždu. Používala jméno Jana Rádlová a pracovala jako překladatelka. Využila pěveckého talentu v televizním pořadu Babiččina krabička a estrádních výjezdech. Zemřela 3. března 1987 ve věku 73 let.
Zdroj: MUNI, Wikipedia, Filmový přehled, YouTube
