Nelíbí se vám moderní filmy a seriály? Na vině mohou být i méně propracované kostýmy
Mnoho diváků si při sledování současných filmů nebo seriálů posteskne, že „už to není, co to bývalo“. A nejde jen o nostalgii po starých časech. Oblíbení hrdinové z klasiky minulého století, a to ať už z velkého plátna nebo z televizních obrazovek, měli prostě jiný nádech, atmosféru i kvalitu.
Moderní technika nabízí kameramanům možnosti, o kterých si jejich předchůdci mohli nechat zdát. A přesto se stává, že i vizuálně velkorysé snímky působí ploše a sterilně. Důvod? Perfektní osvětlení.
Ve snaze o co nejčistší obraz mizí ze záběrů stíny, šero i kontrasty, které dříve dodávaly scénám napětí i hloubku. Jenže právě hra světla a tmy umožňuje vytvářet kompozice, jež podtrhnou psychologii postav i vyprávění samotné. Když je všechno vidět až příliš jasně, divák ztrácí pocit tajemství. Svět bez stínů může být světem bez duše.
Když kostýmy ztrácí duši
Dávné filmy měly často kostýmy navržené na míru – ručně šité, z těžkých, realistických materiálů, s důrazem na detaily a dobový kontext. Dnes se častěji využívají levnější látky a unifikované střihy. Výsledkem bývají kostýmy, které sice na první pohled odpovídají žánru, ale při bližším pohledu působí lacině. Někdy jde o snahu šetřit rozpočet, jindy o časovou tíseň, nebo jednoduše o to, že se spoléhá na to, že se vše doladí v postprodukci.
A právě zde se ukazuje být problém moderního přístupu: spoléhání na digitální úpravy místo důkladné práce na place.
Počítačové efekty na úkor skutečnosti
Digitální triky nepochybně posunuly filmové možnosti na úplně jinou úroveň. Dnes je možné vytvořit celé světy, armády, přírodní katastrofy nebo fantasy bytosti, které by dřív nebylo možné natočit. Jenže s touto svobodou přichází i pokušení nahrazovat počítačem vše – a to i tam, kde by reálné prostředí nebo fyzická kulisa působila přirozeněji.
Starší filmy často využívaly skutečné lokace, modely, nebo ručně stavěné kulisy. Herci hráli v prostředí, které mohli cítit, dotýkat se ho – a to se promítalo i do jejich výkonu. Dnes herci často hrají před zeleným plátnem, obklopení něčím, co bude „doděláno“ až později. Výsledkem je, že i ti nejlepší herci někdy působí, jako by byli odpojeni od světa, ve kterém se mají nacházet.
Příběh na vedlejší koleji
Dalším častým problémem moderních filmů a seriálů je důraz na tempo a vizuální efekty na úkor vyprávění. Starší snímky si častěji dávaly čas. Měly pomalejší tempo, ale právě to umožňovalo budovat napětí, prohlubovat postavy, vytvářet silné emoce. Dnes se často skáče od akce k akci, protože se předpokládá, že divák nemá čas nebo trpělivost na vývoj.
Místo propracovaných vztahů mezi postavami a vrstevnatých zápletek dostáváme jednoduché dějové linky se spoustou výbuchů, hlášek a vizuálních atrakcí. Často bez hlubšího přesahu.
Co z toho plyne?
To samozřejmě neznamená, že by se dnes netočily dobré filmy. Stále vznikají výjimečné snímky s originální vizí, silným scénářem a řemeslnou precizností. Jen jich – v porovnání s množstvím průměrné produkce – není tolik. Staré filmy a seriály vynikaly tím, že kladly důraz na kvalitu všech součástí natáčení – od scénáře přes kameru po výpravu. Mnohé z nich vznikaly s omezenými prostředky, ale s velkou dávkou kreativity a odhodlání.
Moderní tvorba má technicky navrch. Ale i ten nejlepší software nenahradí dobrý scénář, kvalitní herce a péči o detail. A právě to – v kombinaci s poctivým řemeslem – je to, co dělá z filmu zážitek, na který nezapomeneme.
Zdroje: Buzzfeed.com, Piedmontclearinghouse.substack.com, Cw.fel.cvut.cz
