Největší filmové festivaly v Česku: Karlovy Vary, Jihlava a Uherské Hradiště

Karlovy Vary se každý rok promění v největší filmový mejdan v republice. Dorazí sem davy nadšených diváků, slavní herci, režiséři i mladí tvůrci, kteří teprve sbírají zkušenosti. Město ožije červeným kobercem, večírky a hlavně filmy z celého světa.

A není to jen o tom, co běží na plátně. Právě tady se domlouvají nové projekty, navazují kontakty a někdy se stane i to, že úplně neznámý filmový student odjíždí s nabídkou na první velký film. Karlovarský festival je prostě srdce české filmové scény. A jestli si k tomu dáte i tu oplatku s kávou, budete mít zážitek se vším všudy.

Vary se stávají centrem diskuze o trendech ve filmu, dokumentu i televizní tvorbě. Mladí tvůrci tu hledají inspiraci a příležitosti, veteráni zase možnost znovu se ukázat na scéně. Je to místo, kde si vedle sebe sedne oscarový režisér a student s krátkým filmem o babiččině recepisu na guláš. A přesně to je na tom kouzelné.

Jihlava: dokument s hlubokým dechem

Zatímco Vary hýří leskem a slávou, Jihlava jde do hloubky.  Tady se to bere jinak, osobněji, odvážněji, kreativněji. Tvůrci neukazují jen to, co se děje, ale snaží se tomu dát smysl, najít hlubší příběh nebo klidně i trochu provokovat. Je to místo, kde se dokument nebojí být uměním, a kde se nad filmy spíš přemýšlí, než jen kouká. Kdo sem zavítá, neodchází jen s pocitem, že viděl film, ale že prožil myšlenkový výlet do dimenze, kde se hranice mezi dokumentem a uměním rozpouští jako sníh v dubnu. Festival navíc často přiváží díla, která jinde neuvidíte. A bonus: káva v jihlavských kavárnách je překvapivě dobrá.

Uherské Hradiště: film a hudba ruku v ruce

Letní filmová škola v Uherském Hradišti je pohodový zážitek. Kromě filmů tu najdete i koncerty, workshopy, zajímavé debaty a hlavně uvolněnou atmosféru, ve které se cítí dobře jak filmoví profíci, tak úplně obyčejní diváci. Je to místo, kde se dá koukat na filmy, bavit se a třeba i něco nového naučit a to všechno bez zbytečných pozlátek.

V Hradišti to žije. Večer u vína probíhá diskuze o rumunské nové vlně a ráno na lavičce někdo zkouší napsat vlastní scénář. Pro mnoho studentů filmových škol je tahle akce srdeční záležitostí. A často to bývá první místo, kde se jejich filmy dočkají skutečného publika.

Domácí festivaly jako výkladní skříň i porodnice

Filmaři se navzájem inspirují, diskutují, propojují. A zatímco některé projekty skončí jen jako opilá poznámka na ubrousku z kavárny, jiné dostanou zelenou, peníze a premiéru o rok později právě na stejném festivalu.

Zároveň mají festivaly vliv i na domácí hudební scénu. Doprovodné akce a koncerty přivádějí publikum k menším kapelám, které si díky vystoupení ve Varech nebo Hradišti najdou nové fanoušky. A často se stane, že divák, který přijel na film o finském rybáři, odjíždí s tričkem české indie kapely a novým playlistem ve sluchátkách.

Zahraniční vliv a česká stopa

Díky festivalům se o české kinematografii mluví i v zahraničí. Filmy, které uspějí ve Varech nebo Jihlavě, mají větší šanci dostat se na Berlinale, do Cannes nebo Benátek. A naopak, mezinárodní hosté, kteří sem přijíždějí, přinášejí nové impulzy, přístupy a trendy. Pro české tvůrce je to příležitost nejen vidět svět, ale také se stát jeho součástí.

České filmové festivaly jsou důkazem, že kultura nemusí být jen vážná a těžká. Může být živá, přístupná, vtipná a plná naděje. Stačí si sbalit spacák, akreditaci a otevřenou mysl. A kdo ví, třeba potkáte režiséra, který za pár let bude děkovat Akademii s Oscarem v ruce a vy si budete moct říct, že jste ho viděli dřív, než byl slavný.

Zdroj: Wikipedia, ČTK, iDnes