Marie Curie byla první ženou, která získala doktorát z fyziky

První žena, která dostala Nobelovu cenu. A taky první osoba, která ji obdržela hned dvakrát. Marie Curie reprezentovala vášeň pro vědu, pro kterou nakonec obětovala svůj život. 

Její badatelská kariéra se rozjela ve Francii

Maria Sklodowská se narodila 7. listopadu 1867 ve Varšavě jako dcera středoškolského učitele. V roce 1891 odjela studovat na Sorbonnu do Paříže, kde získala licenciát z fyziky a matematických věd. V roce 1894 se seznámila s profesorem fyziky Pierrem Curiem a v následujícím roce se vzali.

V roce 1896 objevil francouzský fyzik Henri Becquerel radioaktivitu uranu. Marie Curie se rozhodla zjistit, zda se vlastnost objevená u uranu vyskytuje i u jiných látek. Našla ji u prvku s názvem thorium a pak obrátila svou pozornost k rudě zvané smolinec. Objevila, že vzorky smolince, tedy uranové rudy, jsou mnohem radioaktivnější než čistý uran. Další práce ji přesvědčily, že velmi vysoké hodnoty radioaktivity nemohl způsobit pouze uran, ve smolinci muselo být ještě něco jiného.

Manželé Curieovi se proto pustili do hledání neznámého prvku. Rozemleli vzorky smolince, rozpustili je v kyselině a začali oddělovat jednotlivé přítomné prvky pomocí standardních analytických chemických technik té doby. Jejich práce nebyla zbytečná, nakonec získali černý prášek 330krát radioaktivnější než uran, který nazvali polonium.

Při dalším zkoumání manželé zjistili, že kapalina, která zůstala po extrakci polonia, je stále extrémně radioaktivní. Uvědomili si, že smolinec obsahuje další nový prvek, který je mnohem radioaktivnější než polonium, ale vyskytuje se v ještě menším množství.

V roce 1898 manželé Curieovi publikovali přesvědčivé důkazy potvrzující existenci nového prvku, který nazvali radium, ale stále neměli k dispozici jeho čistý vzorek. Smolinec je drahý minerál, protože obsahuje cenný uran, a Marie ho potřebovala hodně. Spojila se proto s továrnou v Rakousku, která odstraňovala uran ze smolince pro průmyslové využití, a koupila od ní několik tun smolince, v tomto případě odpadní materiál. Marie se pustila do jeho zpracování, aby z něj získala nepatrné množství radia.

Životní tragédie, ale i zápis do vědecké historie

Tato práce si na obou vybrala svou daň. Během zpracovávání smolince se manželé začali cítit nemocně a fyzicky vyčerpaně. Dnes už víme, že jejich špatný zdravotní stav zapříčinilo ozáření materiálů, se kterými pracovali. Curieovi ve své době samozřejmě nevěděli o rizicích manipulace s vysoce radioaktivním materiálem. Úsilí se však vyplatilo, v roce 1902 izolovali radium.

Práce vědců nezůstala nepovšimnuta. V roce 1903 získali Marie a Pierre Nobelovu cenu za fyziku společně s Henrim Becquerelem za jejich práci v oblasti radioaktivity. V témže roce Marie složila doktorskou práci z fyziky.

V roce 1906 Pierre tragicky zahynul, když ho na ulici srazil kůň s vozem. Marie se však ve svém zkoumání nezastavila. Nastoupila na místo profesorky obecné fyziky na přírodovědecké fakultě po svém zesnulém manželovi, a stala se tak první ženou, která tuto pozici zastávala.

Její další bádání neslo ovoce. Marii se v roce 1910 podařilo izolovat samotné čisté radium ve spolupráci s chemikem André-Louis Debiernem, jedním z Pierrových žáků. Ukázalo se, že radioaktivita čistého radia je více než milionkrát vyšší než radioaktivita uranu nebo thoria.

O rok později získala další Nobelovu cenu, tentokrát za chemii, za vytvoření způsobu měření radioaktivity. Nedlouho poté byl na Sorbonně vybudován první ústav pro výzkum radia se dvěma laboratořemi. Jedna sloužila ke studiu radioaktivity pod vedením Marie Curie a druhá k biologickému výzkumu léčby rakoviny.

Během první světové války Curie vyvinula malé mobilní rentgenové přístroje pro diagnostiku zranění v boji. Marie je poté používala na frontě, aby rentgenovala zraněné muže. Pomáhala jí tehdy sedmnáctiletá dcera Irène Curie.

Po válce Curie pokračovala ve své vědecké práci, za kterou získala řadu ocenění a cen. Patřila mezi ně cena Ellana Richardse za výzkum (1921), Grand Prix du Marquis d’Argenteuil (1923) a Cameronova cena Edinburské univerzity (1931). Byla také nositelkou mnoha čestných titulů z univerzit po celém světě.

Marie Curie zemřela v roce 1934 na leukémii způsobenou dlouhodobým vystavením se radioaktivitě. V roce 1995 se stala první ženou, která si svými úspěchy vysloužila čest být uložena v pařížském Pantheonu.

Zdroje: www.nobelprize.org, www.biography.com, www.mariecurie.org.uk,