Malé černé šaty Coco Chanel způsobily revoluci v ženském odívání. Nosíme je dodnes
Když v roce 1926 uveřejnil americký Vogue skicu jednoduchých šatů od Coco Chanel, svět tehdy netušil, že právě sleduje začátek zcela nové éry. Jednoduchost střihu, tmavý tón a elegantní linie se zapsaly do módní historie jako výraz ženské svobody a sebevědomí. V té době šlo o odvážný krok, který zbořil zaběhnuté představy o tom, jak má vypadat ženský oděv. A právě proto jsou tyto šaty dodnes symbolem stylu, který nikdy nezestárne.
Gabrielle Chanel nikdy neměla v úmyslu zapadnout. V době, kdy dámské oblečení svazovalo tělo i ducha, vzala do rukou látku a navrhla něco, co působilo jako z jiného světa. Místo vrstev tylu a korzetů přišla s rovnou siluetou. Oblečení v temných tónech bylo tehdy spojováno s povinností a pokorou, ona však tento význam obrátila. V jejím podání se černá stala vyjádřením elegance, nezávislosti a čistoty.
Nešlo jí o pozlátko ani o ozdoby. Věřila, že krása má vycházet ze samotné ženy, ne z toho, co má na sobě. Proto její návrh působil jako úleva. Byl jako nádech po dlouhém běhu, jako klid v prostoru, kde předtím panoval chaos.
Jednoduchost, která zaujala celý svět
Chanel se svým návrhem trefila do doby, která toužila po změně. První světová válka zamíchala kartami a ženy začaly vystupovat ze stínu. Potřebovaly něco, co odpovídá jejich novému životnímu tempu. Její černé šaty byly odpovědí. Kratší než bylo zvykem, bez zbytečných dekorací a přitom výjimečné. Nešlo o okázalost, ale o vnitřní sílu.
Vogue tehdy napsal, že tento oděv se stane uniformou moderní ženy a měl pravdu. Chanel se jedním návrhem postavila celé tradici secesního stylu plného volánků, jemné krajky a pastelových barev. Vyměnila náročné konstrukce za čistotu tvaru. Ozdoby nahradila jistotou v každém švu.
Z ateliéru do života
Model, který si v počátcích oblíbily především Pařížanky, brzy pronikl i za oceán. Nosily ho nejen herečky a zpěvačky, ale i obyčejné ženy, které si poprvé dovolily obléknout něco, co nezdůrazňuje jejich majetek, ale jejich osobnost. Hollywood rychle pochopil, co se v těch šatech skrývá. Audrey Hepburn v Snídani u Tiffanyho jim navždy vtiskla tvář, na kterou svět nezapomene.
Chanel tím, co vytvořila, přesáhla samotnou módu. Nabídla ženám způsob, jak vypadat elegantně bez nutnosti přizpůsobovat se pravidlům, která pro ně kdysi stanovili muži. Ukázala, že sebevědomí může být diskrétní a že půvab není třeba křičet. Měla dar vnímat ducha doby a přetavit ho v látku.
Trvalá hodnota v nestálém světě
Móda se mění s každým ročním obdobím, ale některé kousky přetrvávají. Chanelin jednoduchý návrh se mezitím stal legendou. Jeho síla spočívá právě v univerzálnosti. Stačí změnit doplňky a šaty se přizpůsobí jakékoli příležitosti. Můžete v nich působit formálně i svůdně, decentně i odvážně. Vždy to ale budete vy, kdo zůstane ve středu pozornosti.
Tyto šaty nejsou jen kusem látky. Jsou symbolem určitého postoje. Připomínkou, že méně může znamenat víc a také důkazem, že styl nestojí na rozpočtu, ale na postoji, s jakým se člověk obléká.
Odkaz, který nezmizel
Coco Chanel netvořila pro módní přehlídky. Tvořila pro ženy, které potřebovaly volnost, praktičnost a důstojnost. Její návrh byl tichou revolucí, která změnila způsob, jakým ženy vnímají samy sebe. Nešlo jí o šok nebo o výstřednost, šlo jí o rovnováhu. O to, aby žena mohla být sama sebou, ať už stojí v kanceláři, na jevišti nebo v obchodě.
Možná právě proto jsou tyto šaty stále mezi námi. Nezestárly, protože se nesnažily být mladé. Nestárnou, protože od začátku měly duši. A až si je příště obléknete, vězte, že se tím napojujete na příběh, který začal touhou po svobodě, zrozenou pod rukama ženy, která viděla krásu tam, kde ji do té doby nikdo nehledal.
Zdroje: Vogue, BBC Culture, Smithsonian Magazine
