Nejdojemnější fotka Libušky Šafránkové a Josefa Abrháma. Takhle vypadala jejich velká láska

V sále šumí potlesk, mezi kyticemi růží sedí vedle sebe. On s jemným úsměvem naklání hlavu, ona prsty stiskne jeho ruku a je v tom víc než tisíc slov. Tohle je jejich láska: klidná, pevná, beze slov okázalosti.

Když se řekne Libuška a Josef, vybaví se jim něžný humor, civilní noblesa a filmová partnerství, která zestárla do krásy. Vzpomínají si, kdy je poprvé viděli spolu? Možná až na té jediné, tiché fotografii: on se šedinami a jiskrou v očích, ona s drobnou postavou a pohledem, který říká „jsme v tom spolu“.

Jak se potkali a proč to vydrželo

Byli hvězdy, ale šli tiše. Potkali se v divadle, brzy spolupracovali před kamerou i na jevišti a v roce 1976 se vzali. Zůstali spolu až do jejího odchodu v roce 2021, bez afér, bez teatrálností, s důrazem na práci a domov. O jejich dlouhém manželství mluví i stručné biografické záznamy: svatba v roce 1976, společný syn Josef (nar. 1977). Tři věty, jeden život.

Společné role: když se romantika potká s ironií

Jejich chemie není mýtus, stačí si pustit televizní romantickou komedii Svatební cesta do Jiljí (1983). Režisér Hynek Bočan je nechal projít deštěm, vagonem i stanem a oba z toho vykročili s lehkostí, která zlidověla. Není to velký film, ale je to film s velkým srdcem a špetkou sebeironie, právě tam je vidět, jak jejich soukromé porozumění samo hraje. I zahraniční texty ten titul zmiňují jako kultovní tip na romantický večer. A přece bez přehrávání, bez patosu, s úsměvem do koutku.

Je fér připomenout, že každý měl i vlastní silné vrcholy. Ona – Popelka, ale taky pozdější role v oceňovaných filmech, které znají i diváci mimo Česko. On – elegán s přesným timingem, který uměl být svůdný i dojemně zranitelný. Jejich samostatné dráhy se potkávaly v projektech i doma, a právě tahle vyváženost držela vztah, vzájemný respekt před slávou.

Soukromí nad vším: rodina, nemoc, opora

Jejich domácnost stála na jednoduchosti. Jeden syn, dnes režisér a scenárista, který se drží spíš za kamerou. Když přišly zdravotní zkoušky, drželi při sobě, ona po operaci plic ustoupila z veřejného života, on zůstal nablízku. Libuše Šafránková odešla v červnu 2021 ve věku 68 let, zprávu potvrdil právě jejich syn. Josef Abrhám ji nedlouho poté následoval, zemřel v květnu 2022 ve věku 82 let. V obou příbězích je tichý důraz na rodinu a důstojnost. A to, že láska je někdy nejnápadnější, když se nevnucuje.

Jedna fotografie, celé manželství

Ta nejdojemnější fotka? Nejde o pózu. Sedí vedle sebe na slavnostním večeru, v ruce květiny, mezi nimi skoro neviditelný stisk prstů. V očích mu hraje klid i hrdost, její úsměv je unavený a zároveň šťastný. V té jediné chvíli je všechno: společný humor, velkorysost, „my“ před „já“. Podobné snímky ze společenských akcí zachytili fotografové už dřív – lehký náklon, drobný dotek, signál „jsme tým“. Není to náhoda, je to jejich způsob, jak být spolu i uprostřed cizího ruchu. Vidíte v tom i vy ten malý, ale jistý most mezi dvěma lidmi?

A možná v tom je návod, který se hodí i mimo film: naslouchat, nechat druhého zářit, držet linii ve chvílích, kdy svět zrychlí. Velká láska není křik. Je to práce na detailech: přinést kabát, pohledem říct „mám tě“, umět uhnout i trvat, když na tom záleží.

 Jejich příběh se uzavřel, ale zůstal po něm přesný otisk: souhra, humor, důstojnost. A jedna fotografie, která mluví za celé manželství – tichá, silná, pravdivá.

Zdroje: Radio Prague International, Wikipedia, Film New Europe, The Prague Reporter, IMDb, Pinterest