Levná paruka – maličkost, která může zkazit dojem z dobrého filmu!

Všichni filmoví nadšenci znají ten moment: důležitá postava vstoupí do záběru a… její hlava vypadá divně. Nebo spíš ta levná paruka, kterou jí někdo nasadil.

Paruka je na první pohled falešná, umělá, a působí jako z levného karnevalu. A je jedno, jestli jde o hlavní roli nebo jen o statistku – ten nepatřičný prvek okamžitě vytrhne diváka ze světa vyprávění a přinutí ho najednou myslet na to, že si herečka nestihla ostříhat vlasy dostatečně brzo.

U některých filmů a seriálů se to dá omluvit – účelově přetažený kostým, hra s faktem, že postava je performerka, kouzelnice nebo žonglérka. Ale často je to jen výsledkem nízkého rozpočtu nebo nešikovného rozhodnutí produkce. Jeden komentář z internetových diskusí to trefil přesně:

“Vypadá to jako paruka z Party City.” A to je přesně ten problém – nekvalitní a levný doplněk může rychle pokazit jinak dobrý dojem z celého snímku.

Kdy to může mít smysl?

Je několik momentů, kdy může levná paruka fungovat ve prospěch filmu:

1. Znázornění falešnosti postavy – třeba u striptérek, performerů, zlověstných loutek či duchů.
   Někteří fanoušci říkali, že Maria – fiktivní postava vycházející z fantazií Jamesa – má paruku, která vypadá na první pohled falešně. A to prý dává smysl, protože “je to produkt jeho mysli, umělý idealizovaný obraz”. Ten faux styl má divákovi připomenout, že není úplně reálná.

2. Symbolika umělé krásy – když chce režisér vyjádřit falešný lesk, přetvářku, kýčovitost. I dobře padnoucí umělá paruka může posílit takové poselství a vtáhnout diváka do vztahu s postavou.

3. Kontinuita v komplikovaných natáčeních – například když herečka natáčí několik dílů najednou nebo má různé účesy v různých scénách. Vyměnitelná paruka může být praktické řešení – i když drahý, může překonat problém výměny vlasů během produkce.

Kdy to selže?

Ale často to prostě selže – a výsledkem je okamžitá ztráta respektu k filmu.

Divák si řekne:

“Tohle je paruka z hračkářství.” A začne přemýšlet o rozpočtu, výrobních chybách a celkové nedomyšlenosti. A co je horší – systémově se začne ptát: Co dalšího je ve filmu “levné” nebo polovičaté?

Špatný vliv má:

• Křiklavá falešnost – když paruka křičí „nejsem jako skutečné vlasy, jsem cosplay!“ (hraní si na postavu v kostýmu)

• Nesoudržnost stylu – všechny ostatní detaily ve filmu vypadají reálně, ale najednou je tam něco, co vypadá jako z úplně jiného světa.

• Diváci jsou tvrdí realističtí soudci – dnešní divák je mnohem citlivější, jeho oči si všimnou každého nekvalitního kusu.

Paruka může zachránit nebo zabít náladu

Připomeňme si příběh Tessy Thompson jako Valkýrie – dostala paruku za deset tisíc dolarů, aby udržela vzhled mezi dvěma filmy, a nikdo si toho ani nevšiml. Stála za to. I klasické filmy o císařovně Sissi mají díky uvěřitelným parukám vysokou vizuální kvalitu. Naopak levné paruky, kterých je všude plno, jsou paradoxně horší než žádná paruka.

Někteří argumentují tím, že levná paruka může být záměr – má symbolizovat falešnou krásu, iluze, prázdnotu. Ale většinou to divákům spíš vadí.

Tipy, jak nedopadnout s parukou špatně

1. Investice se vyplatí – i středně drahá paruka výrazně zlepšuje dojem z postavy.

2. Testování – nasadit si paruku před natáčením, natočit záběry a nechat je zhodnotit i laickými očima – je uvěřitelná a přirozená?

3. Přemýšlet o příběhu – pokud má mít postava levný vzhled, musí to být vidět na všechny strany – sedět k tomu musí i účes, kostým a chování postavy.

Zdroj: reddit.com, quora.com, screencrush.com