Legendární film Titanic provází spousta zajímavostí: Líčení „staré“ Rose trvalo dvě hodiny, Jackovu kresbu dělal sám Cameron
V únoru jsme mohli do kin zamířit znovu na vylepšenou 3D verzi nezapomenutelného filmu Titanic od Jamese Camerona v rámci 25. výročí filmu. Jak ve své době nejdražší film vznikal a jaké komplikace ho provázely? A na kolik jsou příběhy ve filmu pravdivé? To i více se dozvíte v tomto článku.
Herečku hrající stoletou Rose museli postrašit
Herečce Glorii Stuart v době natáčení bylo 87 let, ale hrála stoletou verzi Rose. Maskéři museli strávit na herečce 2 hodiny práce, aby vypadala o více než 10 let starší a její vlasy musely být obarveny na čistě bílou barvu. Přestože byl film nominován na Oskara za makeup, cenu nezískal. Herečka zemřela v roce 2010, když jí bylo také 100 let.
Kresby ve filmu maloval sám režisér James Cameron
Ve slavné scéně, kde maluje Jack nahou Rose, kreslil místo Leonarda di Capria sám režisér James Cameron. Ale jelikož režisér je sám levák, kresba musela být zrcadlově obrácena. Jeho dílem jsou i všechny ostatní kresby v Jackově portfoliu ukázané na začátku filmu, mezi nimiž se nacházela i kresba jednonohé prostitutky, jež Rose šokovala. Ačkoliv kresba není explicitně vidět, když snímek dobře nastavíte, tak ji uvidíte.
Nepovedené počítačové efekty
Ve slavné scéně, kde Rose a Jack utíkají v podpalubí před valící vodou, na jejich obličejích něco úplně nesedí. Je to proto, že ve scéně ve skutečnosti neběží herci ale dubléři, protože scéna by byla pro herce moc nebezpečná. Ale jelikož obličeje v záběru vidíme, byly tváře dublérů nahrazeny tvářemi herců pomocí počítačových efektů. Ty ale nedosahovaly v té době takové úrovně, a proto obličeje vypadají jako nepovedený filtr z Instagramu.
Scéna při vyplouvání byla natočena zrcadlově obráceně
Kvůli scéně v doku byl postaven celý bok lodi. Režisér si dal opravdu záležet, aby loď zachytil do nejmenšího detailu stejně, a dokonce si na konzultaci pozval i historiky. Bohužel ale loď kvůli počasí musela být zaparkována na opačné straně přístavu než u skutečné lodi, takže by kouř šel opačným směrem. Tento problém vyřešili tak, že všechny záběry nechali zrcadlově obrátit. Z toho důvodu muselo být vše zrcadlově obráceno před natáčením, včetně nápisů a volantů aut.
Cameronova oblíbenkyně si zahrála matku vyprávějící pohádku
Herečka Jenette Goldstein si zahrála hned v několika Cameronových megahitech: vojína Vasquezovou ve filmu Vetřelci a adoptivní mámu Johna Connora v Terminátorovi 2. Malou roličku si střihla v tomhle hitu. V tragické scéně, kde maminka vypraví svým dvěma synů pohádku předtím, než se potopí, si zahrála právě onu matku a všem vehnala slzy do očí. V originále dětem vypráví, že budou šťastně žít v zemi Tiernanag (říši mládí), do které se podle keltských mýtů můžete dostat pouze potopením nebo přes vodu.
Obrovské prostory jsou optickou iluzí
Natáčecí prostory filmu se zdají obrovité i z dnešního pohledu, například strojovna nebo kotelna. Jde ale pouze o optickou iluzi, většina prostoru je vytvořena pouze pomocí velkých zrcadel, aby místnosti vypadaly, že jdou do dálky. V místnosti s motorem hráli pouze komparzisté s výškou do 150 cm pro efekt obrovského prostoru.
Skutečné příběhy ve filmu
Přestože milostný příběh Jacka a Rose čerpá čistě z fantazie režiséra Cameronu, nachází se ve filmu několik postav a scén, které zachycují skutečné příběhy, které se na palubě lodi staly.
K životu je zde přivedena fotografie 2 mužů a malého chlapce, kteří si hrají s káčou na palubě. Ta byla vyfocena právě na palubě skutečného Titaniku 3 dny před potopením (rodina plavbu přežila). Jack kolem těchto lidí prochází náhodou, když se dostane na horní palubu. Fotografii si můžete prohlédnout zde.
Postava, která skutečně na Titaniku byla a přežila katastrofu, je kuchař Charles Joughin. V jediných třech scénách, ve kterých ho vidíme, si vždy přihne ze své placatky. To bylo pro něj velké štěstí, protože díky alkoholu přežil 2 hodinový pobyt v ledové vodě poté, co klesnul do oceánu spolu s lodí. Byl posledním zachráněným přeživším.
Scéna, která rozbrečela spoustu diváků, se starým párem ležícím spolu v posteli, než je utopí voda, byla inspirována skutečným párem na palubě lodi. Jmenovali se Isidor a Ida Strausovi, spolumajitelé obchodu Macy’s v New Yorku. Isidor odmítl nastoupit do záchranného člunu, když na lodi jsou stále děti a ženy a Ida odmítla jít bez svého manžela. Její služka zaslechla Idu, jak říká manželovi: „Byli jsme spolu 40 let. Kam jdeš ty, půjdu i já.“ Místo na člunu přenechala své služce i se svým kožichem se slovy, že jej už nebude potřebovat. Naposledy byly viděni, jak se drží za ruce na palubě, předtím než je spláchlo moře. Příběh se stal velice slavným a na jejich památku stojí v New Yorku památník, píší National Archives. Ve filmu měla být původně scéna se člunem, ale do finální verze filmu se bohužel nedostala.
Kapela hrající na palubě při potápění nebyla oficiálně členy posádky ani pasažéry, a proto nemohla nastoupit do záchranných člunů. Hráli až do posledního konce a jejich poslední písní byla „Nearer My God to thee„, v češtině známou jako „Blíž k Tobě, Bože můj, vždy k Tobě blíž“, často hraná na pohřbech. Vše se skutečně stalo.
Příběhy mělo vymyšleno více než 150 členů komparzu, některé podle skutečných příběhů z lodi. Do filmu byly také použity repliky podle výpovědí přeživších (například Jackův popis dopadu do ledové vody).
Důraz na detail
James Cameron je známý perfekcionista. Všechny prostory z lodi, co ve filmu vidíme, jsou sestaveny přesně podle dobových fotografií nebo kreseb. Výrobu nábytku dostali na starosti firmy, které vyráběli nábytek i pro skutečný Titanic. Interiér zahrnoval v první třídě mimo pokojů pro cestující také posilovnu, turecké lázně, bazén, salón, kuřárnu, kavárnu, čítárnu a squashový kurt. Posilovna byla pro natáčení postavena, ve filmu jsme ji ale nakonec neviděli. Fotografie interiéru si můžete prohlédnout zde.
Přesné načasování
V poslední scéně, kde Rose ve svém snu prochází místnostmi Titaniku a na schodišti se potkává s Jackem, spolu s ostatními zemřelými pasažéři, se nachází hodiny, které ukazují čas, kdy se Titanik definitivně potopil, tedy 2:20.
Potopení lodi trvalo 37 minut, ve skutečnosti i ve filmu. Stopáž filmu odehrávající se v minulosti odpovídá trvání potopení lodi.
Rozpočet
Natáčení filmu stálo studio neuvěřitelnou částku 200 milionů (v přepočtu téměř 5 miliard korun) a stal se tak nejdražším filmem až do roku 2005, kdy ho překonal King Kong. Velká část rozpočtu šla jenom na postavení repliky boku lodi v úvodní scéně v doku. Studio ale předpokládalo, že film vůbec nebude mít úspěch a jejich náklady se jim vůbec nevrátí. Naštěstí se spletli a film se do roku 2018 stal nejvýdělečnějším filmem všech dob (překonali ho až Avengers: Infinity War) a vydělal si tehdy skoro 2 miliardy dolarů (50 miliard korun).
Jack a Rose nejsou skutečné postavy
Milovníci filmu byli velice zklamání, když zjistila, že ani jeden z hlavních postav nebyl skutečným pasažérem lodi. Po vydání filmu ale fanoušci začali pátrat a našli pasažéra jménem Joseph Dawson, který pracoval v kotelně lodi a plavbu nepřežil. Ačkoliv se jedná o Josepha a ne Jacka, jeho hrob zahrnuli pugety květin příznivců v domnění, že se jedná právě o něj, říká video.
Cameronova fascinace vraky
Hlavním důvodem, proč si tento náměť režisér a scénárista James Cameron vybral, byla jeho fascinace potopenými loďmi. Velice ho zaujal dokument z roku 1992 s názvem Titanica. Díky natáčení se mohli potopit přímo k lodi, prohlédnout si ji a nahrát záběry do filmu. Potápěli se celkem 12x, ale většina stopáže byla nepoužitelná kvůli náročným podmořským podmínkám, říká magazín WhatCulture.
Alternativní konec
Původní konec s hozením Srdce oceánů zpět do moře měl vypadat úplně jinak. Místo intimní chvíle samotné staré Rose, se ji měli zahození snažit zabránit výzkumníci a Rose je vydírala. Šperk přesto skončil ve vodě. Dojít mělo také na romantické vzplanutí mezi velitelem expedice a Rosinou vnučkou. Ještě že na tento konec nedošlo.
Zdroj: WhatCulture, The Why, Minty Comedic Arts, MsMojo, Wikipedia, National Archives, ČSFD, Allthatsinteresting, GGArchives