Kulturní rozdíly v natáčení: Asie dbá na vysokou produkční hodnotu, Evropa fandí artovým filmům a USA spoléhají na blockbustery
Film a televize sice sdílejí globální jazyk obrazu, ale zákulisí natáčení v různých zemích vypadá často jako z úplně jiného světa. V Koreji se natáčí v extrémním tempu, v USA s důrazem na zisk a efekt, zatímco Evropa ctí autorský přístup a pomalejší, přemýšlivé tempo. Česko pak osciluje mezi praktickým přístupem, improvizací a poctivým řemeslem.
Divák často sleduje obraz, příběh, herce. Jen málokdy si ale uvědomí, jak moc se výsledná podoba filmu nebo seriálu odvíjí od kulturních zvyklostí natáčecího prostředí. Co je v jedné zemi standard, může být v jiné skoro nepředstavitelné. Pracovní doba, rozpočet, autorita režiséra, ochota riskovat nebo ustálené vyprávěcí struktury. To všechno se liší podle toho, jestli stojíte na place v Hollywoodu, v Soulu, Praze nebo Berlíně. Jak tedy vypadá natáčení v různých koutech světa?
USA: Když rozhoduje trh a sledovanost
Americký filmový průmysl je především obrovský byznys. Produkce je přesná jako švýcarské hodinky, každý den se detailně plánuje, dodržují se přestávky, rozpočty i zákonné pracovní limity. Rozhodující roli často nehrají režiséři, ale producenti a studia, která sledují divácké trendy, marketing a potenciál návratnosti.
Seriály se točí většinou v několika týmech zároveň, aby byla zajištěna maximální efektivita. Obvyklý pracovní den trvá 12 až 14 hodin, ale díky dobře nastaveným pravidlům a silným odborům mají pracovníci i herci určitou ochranu. Výsledkem je lesklý produkt s vysokou technickou kvalitou, jasným cílem zaujmout co nejširší publikum a pokud možno navázat na úspěch spin-offem nebo další sérií.
Jižní Korea: Rychlost, tlak a dokonalost
Korejské seriály zažívají v posledních letech celosvětový boom. Od romantických dramat po temné thrillery, tamní produkce boduje nejen výpravností, ale i silnými emocemi a výrazným vizuálem. Co už se ale tolik neví, je fakt, že korejský natáčecí model bývá mimořádně náročný.
V Koreji se často praktikuje tzv. live-shooting systém, kdy se epizody natáčí a upravují v reálném čase, někdy i jen několik dní před vysíláním. To znamená, že scénář se může měnit podle divácké odezvy. Zní to jako výhra, ale realita bývá drsná. Dny trvají i 20 hodin, herci kolabují z vyčerpání a štáby jedou na doraz. Výsledkem je sice ohromující vizuál a čerstvý příběh, ale za cenu lidského vypětí.
Evropa: Autorský rukopis, menší rozpočty a volnost
Evropská produkce je úplně jiná liga. Ne v tom smyslu, že by zaostávala, ale funguje na jiné vlně. Důraz se klade na autorský přístup, atmosféru a hloubku. Často se pracuje s menším rozpočtem, ale s větší svobodou. Režiséři mají větší kontrolu nad výsledkem, a to i v televizní tvorbě.
Například ve Francii nebo Dánsku se nehoní každá minuta, ale dává se prostor pro zkoušení, hledání emocí a autenticity. Série jako dánský Borgen nebo francouzské Call My Agent nejsou postavené na akci, ale na postavách a dialogu. Pracovní podmínky bývají civilizované, s důrazem na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.
Česko: Poctivé řemeslo, nízké rozpočty a improvizace
Český přístup k natáčení stojí často nohama pevně na zemi. Rozpočty bývají napjaté, ale tvůrci to vynahrazují nápaditostí a schopností improvizace. Štáby jsou zvyklé pracovat s omezenými prostředky, ale o to více drží při sobě a táhnou za jeden provaz.
Zatímco v USA je běžné, že si každá profese hlídá své kompetence, u nás si kameraman občas sám nese stativ a režisér se podílí i na cateringu. Týmová spolupráce a schopnost rychle se přizpůsobit patří mezi silné stránky české produkce. Na druhou stranu kvůli nižším financím občas pokulhává technická stránka nebo rychlost postprodukce.
Každá kultura točí po svém, ale všechny míří na diváka
Ať už sedíte v pražském studiu, kalifornském ateliéru nebo pod střechou v Soulu, jedno mají filmaři po celém světě společné. Chtějí vyprávět příběh. To, co se ale na plátně nebo obrazovce objeví, je výsledkem desítek kulturních, ekonomických a pracovních rozhodnutí. Korejský důraz na vizuální dokonalost, americký tah na komerční úspěch, evropská svoboda výrazu i česká improvizační schopnost, to všechno tvoří různorodý svět, který nás baví, dojímá i překvapuje. A možná právě díky těmto rozdílům se máme stále na co dívat.
Zdroje: Wikipedie, Screen Daily, The Korea Herald
