Klasická hudba vs. nacisté: Stopku měl například dostat Gustav Mahler
Nacisti měli zvláštní hudební vkus. Milovali Beethovena, zatímco Mahler byl pro ně příliš „nevhodný“. Hudba se za Třetí říše stala válečným nástrojem – a nešlo o bubny pochodujících vojáků, ale o pečlivě sestavený playlist, který měl vychovat ideálního „árijského posluchače“. Hudba, která se jim nehodila, skončila na černé listině.
Když si režim začal hrát na dirigenta
V roce 1933 nacisté postavili hudbě mantinely. Neviditelné, ale sakra pevné. Založili Říšskou hudební komoru – klub, do kterého se musel dostat každý, kdo chtěl hrát. Jenže vstupenka byla podmíněná „správným“ původem a názory. Bez toho jste byli mimo.
Představte si, že jste houslista, živíte se koncerty, a najednou vám někdo oznámí: „Promiňte, ale podle nových pravidel už nemáte právo existovat na pódiu.“ Tak to fungovalo. Hudba přestala být jen hudbou – měla občanský průkaz a ideovou doložku.
„Degenerovaná“ – a basta
Nacisti měli oblíbený výraz – Entartete Musik. Degenerovaná hudba. Znělo to skoro jako lékařská diagnóza, ale šlo o kulturní rozsudek smrti. Stačilo být židovského původu, nebo psát hudbu, která nebyla dost „tradiční“. Mahler? Zakázán. Schönberg? Zakázán a ještě navíc „příliš složitý“. Mendelssohn? Zakázán a jeho sochu v Lipsku strhli.
A jazz? Ten dostal ještě jinou nálepku – „Negermusik“. Prý je příliš „černošský“, příliš rytmický a hlavně příliš svobodný. A svoboda, to byla v nacistickém slovníku sprosté slovo.
Výstava, co urážela i uši
V roce 1938 v Düsseldorfu otevřeli výstavu s názvem „Degenerovaná hudba“. Nešlo o nenápadnou galerii pro pár zvědavců – byla to propagandistická show. Návštěvníci chodili mezi plakáty s karikaturami jazzmanů, poslouchali úryvky „nevhodných“ skladeb a četli popisky, které vysvětlovaly, proč je to všechno údajně špatně.
Bylo to jako kulturní soudní proces, jen bez možnosti obhajoby. Hudba obžalovaná, odsouzená a veřejně zesměšněná. A lidé tomu tleskali – aspoň ti, kteří si netroufli nesouhlasit.
Playlist pro Třetí říši
Na druhé straně byla hudba, která měla zelenou. Beethoven, Bach, Mozart, Wagner, Haydn, Brahms, Bruckner. Prostě panteon „čistých géniů“. Wagner se stal téměř domácím skladatelem režimu – jeho opery byly prezentovány jako hudební potvrzení německé velikosti.
Zajímavé je, jak dokázali vzít hudbu, která původně vznikala bez politického záměru, a naroubovat na ni ideologii. Beethovenova Devátá se stala hymnou jednoty – ovšem jen té „správné“.
Co zbylo hudebníkům
Mnozí „nevyhovující“ umělci prchli – Schönberg do Ameriky, Weill také. Jiní skončili tragicky, jako Viktor Ullmann, který zahynul v Osvětimi. Ti, co zůstali, se stáhli do ústraní, učili soukromě nebo skládali do šuplíku.
Scéna se vyprázdnila. Mizela pestrost, odvaha, nové nápady. Zůstalo uhlazené, ideologicky „bezpečné“ hraní, které mělo potvrdit, že Německo je kulturní centrum světa – jenže svět mezitím poslouchal něco úplně jiného.
Gustav Mahler by dnes asi kroutil hlavou, kdyby viděl, jak s ním nacisti zametli. Rodák z Kaliště u Humpolce, kosmopolitní skladatel a dirigent, který ovládl vídeňskou operu a psal symfonie, co uměly rozechvět i ty nejchladnější posluchače. Jenže měl „špatný“ původ – byl Žid. A to stačilo, aby jeho hudba zmizela z německých pódií. Devátá symfonie? Zakázáno. Písně o mrtvých dětech? Zakázáno. Místo not se mu v nacistických katalozích dostalo jen jedné věty – „nevhodné pro německý národ“. Jak absurdní – právě on dokázal hudbou mluvit o bolesti, naději a smíření víc než celé politické projevy dohromady.
Proč na to nezapomenout?
Mahlerova hudba se po válce vrátila na pódia, stejně jako Mendelssohn nebo Schönberg. Ale ta léta, kdy jejich díla byla umlčena, připomínají, jak snadno se může kultura stát obětí politiky. A že když někdo začne určovat, co je „správná hudba“, většinou to nekončí u hudby.
V tom je možná největší lekce – hudba je svobodná jen tak dlouho, dokud ji nikdo nezkouší spoutat. A dějiny ukazují, že spoutaná hudba zní tiše, ale dějiny si to pamatují hodně nahlas.
Zdroje: klasikaplus.cz, ds.pace.cuni.cz, Research Gate, The Conversation
