V 35 letech zemřela nejtalentovanější zpěvačka současnosti. Její příběh byl temnější než její písně
Sledovat v Google Zprávách
Když na konci listopadu 1979 našli v malém bytě v severním Hollywoodu tělo pětatřicetileté Judee Sill, která zemřela na předávkování kokainem a kodeinem. Bylo nejděsivější to, že o její smrti nevyšel jediný nekrolog.
A přitom Judee Sill nebyla jen tak někdo. Byla historicky první umělkyní, kterou slavný David Geffen podepsal na svůj nově založený, ikonický label Asylum Records. Byl to label, který dal světu zvuk Laurel Canyonu. Právě tam odstartovali The Eagles i Joni Mitchell.
A žena, která stála u zrodu toho všeho, zemřela sama, průmyslem zcela odepsaná. Její příběh tak ukazuje víc než jen osobní tragédii. Je to jasný důkaz, jak brutální umí být mašinérie, která vynáší hvězdy vzhůru, ale nemá trpělivost s nikým, kdo není okamžitě výdělečný.
Život jako chaos, hudba jako řád
Abychom pochopili její umění, které bylo plné touhy po vykoupení a složitých harmonií, musíme znát její život, který byl často peklem. Judee se narodila roku 1944. Když jí bylo osm, umřel jí táta a matka se pak znovu provdala. To vedlo k dalším problémům, protože matka i její partner byli těžcí alkoholici a doma vládlo násilí. Judee utekla z toxického prostředí tím nejradikálnějším způsobem.
Stala se z ní rebelka, která se zapletla se špatnou partou a skončila u série ozbrojených loupeží. V osmnácti ji dopadli a poslali na devět měsíců do polepšovny. Paradoxně právě na tomto dně objevila klíč ke své budoucnosti. V místním kostele se stala varhanicí a zamilovala si gospel a duchovní hudbu.
Po propuštění se ale spirála propadala ještě hlouběji. V roce 1964 zemřela její matka na následky alkoholismu. Judee propadla těžké závislosti na heroinu. Aby si vydělala na drogy, které ji stály až 150 dolarů denně, uchýlila se k padělání šeků a prostituci. Znovu ji zatkli. Ve vězení ji zasáhla poslední rána: dozvěděla se, že zemřel její bratr.
Byla na absolutním dně. Sama, zavřená, bez rodiny. Právě tento moment totální beznaděje se stal jejím bodem obratu. Rozhodla se, že zasvětí svůj život hudbě.
Zde se odhaluje klíč k jejímu umění. Její život byl sledem chaosu, zločinu a ztrát. Její hudba byla jeho pravým opakem. Hledala v ní řád, dokonalost a božskou inspiraci. Neskládala jen písně; budovala ve zvuku svatyni, kterou v reálném životě nikdy nenašla.
Génius, kterého nikdo nekupoval
Z vězení vedla její cesta zdánlivě rychle vzhůru. Brzy si jí všiml David Geffen. V roce 1971 ji jako první umělkyni podepsal na Asylum Records. Její debutové album, Judee Sill, se stalo prvním oficiálním vydáním v historii labelu. Kritika jásala, ale komerčně propadlo. Obsahovalo její nejslavnější píseň „Jesus Was a Cross Maker“.
Sama Sill pro svůj styl vymyslela termín „country-kult-baroko“. Mísila vlivy Bacha, Pythagora a Raye Charlese. Její texty byly hluboce duchovní, mystické a na tehdejší pop naprosto nekonvenční. Její druhé album, Heart Food (1973), bylo ještě ambicióznější. Tentokrát si Sill sama napsala veškeré orchestrální aranže. A výsledek? Opět chvála kritiků a komerční propadák.
Judee byla frustrovaná. Byla součástí scény Laurel Canyonu, ale umělecky v ní byla naprostým outsiderem. Snažila se prodávat Bacha publiku, které chtělo slyšet The Eagles.
Pád z milosti a poslední rána
Poslední roky jejího života byly tragickým pádem z milosti. Frustrace z nízkých prodejů vedla k nevyhnutelnému zhoršení vztahů s Geffenem. Její smlouva byla v roce 1975 ukončena. Stala se v hudebním průmyslu psancem.
K profesnímu pádu se přidala série fyzických katastrof. Utrpěla několik vážných autonehod a zpackaná operace zad její utrpení zhoršila. Zůstala v neustálých, krutých bolestech.
Zde nastal kritický moment. Kvůli jejímu trestnímu rejstříku a minulosti drogově závislé jí lékaři odmítali předepsat silné léky proti bolesti. Vrátila se k nelegálním drogám, aby zvládla bolest, což vedlo k její finální, smrtelné závislosti.
Vzkříšení ztraceného génia
Desetiletí bylo dílo Judee Sill prakticky nedostupné a její jméno znali jen sběratelé. Její příběh je ale nakonec příběhem o síle umění. Postupem času ji začala nová generace hudebníků citovat jako zásadní vliv. Zásadní zlom přišel v roce 2005, kdy bylo posmrtně vydáno její nedokončené třetí album pod názvem Dreams Come True.
Nedávný oceňovaný dokumentární film Lost Angel: The Genius of Judee Sill (2022) představil její pohnutý život a geniální hudbu ještě širšímu publiku. Život Judee Sill byl příběhem drtivého zklamání, ale její hudba byla aktem naděje. Prohrála bitvu o slávu i o vlastní život, ale její umění si nakonec našlo své publikum. Její hudba je prostě příliš dobrá na to, aby zůstala neslyšena.
