Jim Carrey: Legendární komik, jenž se ve volném čase věnuje malbě a jiným formám umění

Jima Carreyho si pamatujeme především z 90. let. Zazářil v řadě komediálních filmů, které byly osvěžující a plné energie, někdy dokonce zdánlivě popíraly zákony fyziky. Jenže tento muž má i druhou, umírněnou tvář, která ožívá v jeho ateliéru.

Je to až neuvěřitelné, že muž, který ve filmu Ace Ventura mluvil zadkem a ve filmu Maska ukázal svou ztřeštěnou stránku, propadl depresím a beznaději. Právě umění, ať už se jedná o sochařství nebo malířství, se stalo jeho poutí k poznání pocitu svobody i sebe sama.

Talent, který změnil filmové trendy

Než se stal Jim Carrey filmovou legendou, rozvíjel svůj talent v show Living Color, kde se zrodily jeho ikonické a zároveň sebedestruktivní postavy. Nezapomenutelný se stal především maršál Bill.

V roce 1994 však přišel zlom, který vše změnil. Během jednoho roku totiž do kin zamířily hned tři filmy s Jimem v hlavní roli. Jednalo se o filmy Ace Ventura: Zvířecí detektiv, Maska a Blbý a blbější. A jak dnes již víme, všechny se staly kultovními. Jim Carrey se tak během krátkého období stal celosvětovou superstar. Ještě zajímavější pak byla změna preferencí diváků, kteří začali vyhledávat komedie a plnit kasy kin.

Ohromné nadání, které pramenilo z bolesti

Jim Carrey to v životě rozhodně neměl lehké, ale snažil se podržet své blízké, především svou matku. Když mu bylo 15 let, propadla se jeho rodina do chudoby a musela žít v dodávce.

V té době musel Jim přestat chodit do školy, protože pracoval jako uklízeč. Komické scénky, které se zakládaly na legračních grimasách a sebedestruktivitě začal dělat pro svou matku. Ta trpěla chronickými bolestmi, které ji mnohdy upoutaly na lůžko. Jim věřil, že jí smích aspoň na chvíli pomůže se cítit lépe.

Nechtěl být jen tím vtipným chlápkem

Ačkoli byl Jim Carrey na vrcholu slávy, začal hledat změnu a záměrně se pustil i do dramatických rolí. Chtěl, aby si jej Hollywood a diváci vážili i pro jiné kvality než vtipkování. V této době si zahrál ve filmu Truman Show nebo v Muži na měsíci. Skvělou podívanou, kterou ocenili i kritici pak byl snímek Věčný svit neposkvrněné mysli, kde podal tichý, ale srdceryvný výkon. Hrál zde totiž muže se zlomeným srdcem. To vlastně nebylo tak daleko od pravdy.

Za tuto roli ho kritici oslavovali a získal dva Zlaté glóby. U diváků však tak nadšené přijetí nepanovalo. Určité části se totiž nelíbilo, že zničehonic hraje tak smutné lidi. Jim, ale nemusel nic hrát, protože si v té době začal klást filosofické otázky, které jej později bohužel zcela pohltily.

Ateliér se stal jeho útočištěm i ozdravovnou

O depresích dnes mluví Jim Carrey zcela otevřeně. Nebojí se ani otázek ohledně let, kdy užíval léky. Zdůrazňuje však, že se vše zlepšilo až když se obrátil ke spiritualitě. Dnes považuje depresi za stav, kdy tělo volá po hlubokém odpočinku. V depresi podle něj prostě tělo dále odmítá hrát tu falešnou postavu, kterou si všichni včetně rodiny vysnili.

V tuto chvíli také vstupuje do popředí umění. Nejprve začal malovat, protože jeho temný život podle něj potřeboval barvy. Právě malování mu pomohlo vyléčit jeho zlomené srdce. Ve chvíli, kdy maluje, prý cítí jen svobodu. Nemusí přemýšlet nad minulostí, přítomností ani budoucností.

Ateliér se tak pro něj stal jakousi svatyní. Vnímá jej jako jediné místo na světě, kde nemusí hrát žádnou roli. Ve svém ateliéru totiž není králem komiků, ale prostě Jimem, který může vyjádřit své emoce, aniž by jej někdo soudil.

Odkaz, který za sebou již nyní zanechal

Nedávno Jim Carrey zmínil, že zvažuje odchod do důchodu. Už se necítí být poháněn ambicemi, ale touhou po smyslu a radosti. Navíc má pocit, že již světu řekl až dost. Jeho odkaz je tak vlastně dvojí.

Pro část lidí bude navždy legendární komediální ikonou, která dokázala do každého dne vnést radost a naději. Na druhou stranu se stal filosofem a oddaným umělcem, přičemž nejsou jeho výtvory pouze koníčkem. Vypráví za něj totiž příběhy lidských životů, a především jeho vlastní.

Zdroje: britannica, wikipedia, The Hollywood Reporter, W Magazine