Jídlo ve filmech: Sliny se nám sbíhají při sledování Lásky na kari či Jíst, meditovat, milovat

Určitě to znáte. Pustíte si film a během pár minut máte hlad.

Ne proto, že by byl čas večeře, ale protože na obrazovce někdo s láskou míchá omáčku, krájí čerstvé bylinky nebo s neskrývaným potěšením zakusuje do domácích těstovin. Jídlo ve filmech není jen kulisa – často se stává hlavním hrdinou. A někdy zcela bez varování spustí v těle celou lavinu chutí.

Když vaření vypráví příběh

Některé filmy dovedou jídlem vyprávět víc než slovy. Vezměme si třeba Lásku na kari. Příběh dvou restaurací, které se ocitnou tváří v tvář ve francouzské vesnici, není jen o kulinářské soutěži, ale i o objevování, pochopení a překonávání kulturních rozdílů. Každý pokrm, který hrdinové připraví, je odrazem jejich emocí – ať už jde o ostré indické koření, nebo jemné francouzské omáčky.

Podobně i Jíst, meditovat, milovat spojuje cestu hlavní hrdinky s chutěmi míst, která navštěvuje. Italská pizza, indické kari nebo balijské ovoce – každé sousto má své místo v jejím hledání rovnováhy. A zatímco ona objevuje samu sebe, my sledujeme a potají slintáme nad talířem špaget.

Naše tělo je naprogramované tak, aby na pohled chutného jídla reagovalo – ať už ho vidíme ve skutečnosti, nebo na obrazovce. Spouští se slinění, aktivují se centra v mozku spojená s odměnou a potěšením. Když je navíc jídlo prezentováno v krásném prostředí, s pomalými záběry, zvuky syčící pánve nebo křupnutím kůrky chleba, je to téměř fyzický zážitek.

A filmaři to dobře vědí. Proto se nebojí dát jídlu hlavní roli – ať už v romantických komediích, rodinných dramatech nebo dobrodružných cestopisech. Jídlo totiž spojuje, uklidňuje, ale také vyvolává emoce. Stačí pár sekund na obrazovce a vzpomínky na vůni babiččiny kuchyně jsou zpět.

Filmové lahůdky, které nás nikdy neomrzí

Některé scény se zapsaly do historie právě díky jídlu. Kdo by zapomněl na animované Ratatouille, kde malý krysí kuchař předvede, že vařit může opravdu každý? Nebo na scénu z filmu Julie & Julia, kde se hrdinka snaží zvládnout recepty slavné kuchařky Julie Child a přitom se popere i se svou vlastní nejistotou.

A co takhle Velká žranice, která sice přehání do extrému, ale ukazuje jídlo jako symbol života i smrti? I tyto filmy dokazují, že jídlo na plátně má sílu. Není to jen způsob, jak zaplnit scénu, ale prostředek, jak vyprávět o lidech, vztazích a životních etapách.

A co doma?

Pokaždé, když se díváte na film plný jídla, dost možná vám začne kručet v břiše. Ale možná vás to také inspiruje. Zkusíte si doma upéct lasagne, o kterých jste snili u sledování filmu, nebo zkusíte připravit pokrm z jiné kultury.

A právě v tom je kouzlo. Filmové jídlo nás nejen láká, ale také motivuje. K experimentům, k objevování a k tomu, abychom jedli nejen proto, že musíme, ale i proto, že chceme. A to je přece krásné, nemyslíte?

Zdroj: reddit.com, wired.com, quora.com, Science Direct