Podivný vztah Jaroslava Marvana a Vlasty Buriana: Nenáviděli se k smrti

Začátek byl pohádkový. Mladý Jaroslav Marvan nastoupil k už slavně rozjetému Vlastovi Burianovi a rychle se stal jeho „nahrávačem“, jistotou v každé šlamastyce i ve filmu. Burianův jevištní hurikán potřeboval někoho, kdo ho udrží na zemi a přesně přihrává pointy, a to Marvan uměl jako málokdo. Společně vytvořili desítky výstupů a filmů, které se citují dodnes, a Divadlo Vlasty Buriana pro Marvana představovalo domov dlouhých osmnáct let.

A pak přišly stíny: ješitnost obou hvězd, zákulisní politika, válka, poválečné msty, rehabilitace i tichá zášť. Šlo o přátelství, nebo o boj dvou dominantních povah, které se navzájem tolik potřebovaly, až si začaly překážet? Příběh jejich vztahu je lekcí z lidské ambivalence: objímali se na plakátech, ale za oponou si uměli zasadit velmi ostré rány.

Burianova scéna a Marvan jako protihráč

Burian si v Marvanovi našel přesně ten typ partnera, který dokázal zkrotit bouřlivé improvizace a dodat jim rytmus. Jeho divadlo bylo v meziválečné Praze fenoménem – one man show, kde se všechno točilo kolem krále komiků a jeho gagů. Marvan přijal roli stabilního protihráče: suchý důstojník, pedantický ředitel, policajt s notesem. Dvojice fungovala, protože jeden šel „na plné pecky“ a druhý držel konstrukci děje. Popularita obou raketově rostla a filmové komedie s jejich podpisem zaplnily kina.

Cena za život v cizím stínu

Jenže život v cizím stínu je drahý. Divadlo Vlasty Buriana logicky přidělovalo hlavní paprsek reflektoru jemu samotnému. Marvan byl mnohokrát jen ten, kdo přihraje smeč. Pro ambiciózního, přesného a pracovitě budovaného herce to časem začalo být málo. Odtud pramenily první šrámy – z poznámek, z drobných veřejných ponížení, z vtipů, které na jevišti přestávaly být jen hrou. Režisérské svědectví i pozdější vzpomínky mluví o vztahu, který navenek působil harmonicky, ale uvnitř doutnaly křivdy a soupeření.

Válka a poválečná kocovina

Druhá světová válka zamíchala kartami všem. Burian se stal symbolem poválečné vlny obvinění z kolaborace – vinou rozhlasové skeče i společenských kontaktů, které v atmosféře let po roce 1945 působily neodpustitelně. Část kolegů se za něj postavila, část se odvrátila. Marvan k věci veřejně mlčel a pokračoval vlastní cestou.

Kdo komu ublížil víc

Jistota jednoho výkladu neexistuje. Jedni tvrdí, že bez Buriana by Marvan nikdy neprorazil, a obviňují jej z toho, že se mu později nepěkně odvděčil. Druzí připomínají, že Burian byl extrémní sólista, s nímž se dalo vydržet jen za cenu vlastního ega, a Marvan prostě dorostl tak, že chtěl hrát víc než věčného sekundanta.

Fakta jsou střízlivá: Marvan po válce přešel do jiných souborů, budoval filmovou kariéru, stal se tváří „přísných pánů“ padesátých a šedesátých let. Burian se pomalu vracel z veřejného pranýře a už nikdy nezískal zpět někdejší absolutní vládu nad komedií. Mezi oběma zůstalo ticho

Byla to nenávist?

Vztah obou byl směsí obdivu, závislosti, zranění a pozdějšího mlčení. Na jevišti si rozuměli dokonale, mimo něj si dělali šrámy, které válka a poválečný vír přetvořily do propasti. Nenávist? Spíš dlouhá, neřešená bolest dvou výrazných osobností, které dějiny rozpojily a už je nesvedly dohromady. Tam, kde by možná stačilo pár vět a gesto smíru, zůstaly roky vzdoru a lhostejnosti.

Poučení z jejich příběhu

Příběh Buriana a Marvana je vlastně varováním pro každé velké duo. Talent sám nestačí, pokud vztah není opečovávaný i mimo kameru a jeviště. Když se přidá moc, sláva, politika a osobní ješitnost, zůstane nakonec jen ticho – a to ticho je mnohem bolestnější než křik za kulisami.

Po letech proto nečteme definitivní verdikt, ale dvě souběžné pravdy: Burian dal Marvanovi šanci a pódium, Marvan dal Burianovi oporu a řád. Oba na tom vydělali i prodělali. A možná právě proto jejich společné scény zestárly méně než jejich spor.

Zdroje: radio.cz, krajskelisty.cz, lidovky.cz, reflex.cz, youtube