Iluze v zábavním průmyslu: V 21. století je snadné předstírat talent. Některé hvězdy jsou dokonce čistě virtuální

Na první pohled to vypadá jako sen – být slavný, mít miliony sledujících, fanoušky po celém světě. Ale i za virtuální slávou se skrývá mnoho práce.

Dříve to znamenalo roky práce, talent, oběti. Dnes? Stačí trocha programování, algoritmus a dobře promyšlený marketing. Vítejte ve světě, kde je iluze talentu cennější než reálné schopnosti – a kde hvězdy nemusí být z masa a kostí.

Hvězdy, které neexistují – ale fungují

Možná už jste na ně narazili – virtuální influenceři a zpěváci, kteří mají své účty na Instagramu, vydávají hudbu, spolupracují se značkami. Jenže nejsou skuteční. Třeba Lil Miquela, digitální modelka, která má za sebou reklamní kampaně i písničky. Nebo Shudu Gram, označovaná za první digitální supermodelku.

A pak je tu Hatsune Miku – fenomén, který v podstatě předběhl dobu. Virtuální zpěvačka z Japonska, vytvořená firmou Crypton Future Media, je založená na softwaru Vocaloid, který umožňuje generovat zpěv pomocí syntetického hlasu. Miku má modré vlasy, školní uniformu a obrovskou fanouškovskou základnu. Koncertuje jako 3D hologram, její písně skládají fanoušci a na scéně je od roku 2007. Pro mnohé je to opravdová celebrita – i když nikdy neexistovala jako člověk.

Skutečný zážitek, falešná realita

Proč lidé sledují někoho, kdo neexistuje? Protože virtuální hvězdy vyvolávají stejné emoce jako ty skutečné. Mají svůj příběh, vizuální styl, názory – i když vytvořené týmem grafiků, scénáristů a programátorů. Navíc se nikdy neunaví, nezestárnou, neskončí ve skandálu. Pro značky je to ideální tvář kampaní. A pro fanoušky únik do světa, kde je všechno perfektně vyladěné.

Hatsune Miku má za sebou spolupráce s firmami jako Google, Toyota nebo Louis Vuitton. Vystupovala s filharmonií, hrála „naživo“ před desítkami tisíc lidí. A její postava se dostala i do videoher a anime. To už není jen zábava – je to naplno fungující průmysl.

Mění se i pojetí „talentu“

V takovém světě přestává platit, že úspěch je výsledkem tvrdé práce a přirozeného nadání. Co když je úspěch otázkou algoritmu, scénáře a vizuálu? Tvrzení „99 % dřiny, 1 % talentu“ ztrácí smysl, když se dřina i talent dá nasimulovat. U virtuálních hvězd je totiž všechno perfektní – zpěv, vzhled, postoje. Vytvořené na míru. To samozřejmě vyvolává otázky. Co to vlastně znamená být umělec? Může být kreativita naprogramovaná? A máme vůbec šanci obstát vedle digitálních celebrit, které nikdy nemají špatný den?

Co je ale na tomto trendu možná nejzajímavější, je to, jak se lidé s těmito postavami spojují. Vědí, že nejsou skutečné, přesto je sledují, fandí jim a kupují jejich merch. Místo reality jim stačí iluze – dokonalá, nekomplikovaná, bez rizika. A právě v tom je síla moderního zábavního průmyslu: vytvořit pouto, i když druhá strana není reálná. Stačí příběh, pocit, estetika – a algoritmus, který to všechno propojí.

Realita se mění, iluze vítězí

Vstoupili jsme do doby, kdy nemusíte být skuteční, abyste byli slavní. Virtuální hvězdy jako Hatsune Miku dokazují, že publikum hledá zážitek – a je jedno, jestli za ním stojí člověk, nebo software. Možná to něco vypovídá o naší touze po dokonalosti, nebo naopak o únavě z reálného světa. Každopádně jedna věc je jistá: showbusiness se proměnil. A to, co dřív bývalo výsadou výjimečných jedinců, dnes zvládne i pečlivě navržená postava na obrazovce.

Zdroj:  quora.com, reddit.com, Vocaloid Wiki, Science Direct