Ani krásné tělo, ani krásná tvář. Příčina, proč muži šíleli z Katharine Hepburn i Marilyn Monroe, je úplně jiná

Nezní to jako technický termín, ale ikonický hlas je přesně to, co odděluje běžného herce od legendy. Zatímco jedni mluví, jak jim pusa narostla jiní si svůj hlas a způsob řeči tvarují jako sochu z mramoru. Výsledkem je znělý nástroj, který divák okamžitě rozpozná, zavře oči a ví, že na scéně se objevil někdo výjimečný. Nejde jen o barvu hlasu, ale také o jeho tempo, výslovnost a jedinečný rytmus. Někteří herci tomu obětovali celé hodiny před zrcadlem, jiní si zase vypěstovali styl na základě životních okolností a špetky náhody.

Katharine Hepburn a kadence která se nespletla

Když se Katharine Hepburn objevila na plátně, nešlo jen o to, že měla šik klobouky nebo vymakaný kostým. Skutečné kouzlo se ukrývalo v tom, jak mluvila. Její hlas zněl, jako kdyby se potkal železný drát s hedvábím. Rychlá řeč, každé slovo přesné jak výstřel a tón, který rovnou napověděl, že tahle dáma má doma víc než jednu knihovnu.

Nepokoušela se znít obyčejně nebo se zavděčit uším většiny. Prostě vzala svůj noblesní přízvuk, oprášila ho a udělala z něj podpisový prvek své kariéry. Když otevřela pusu, bylo to jako když někdo zapne inteligentní kulomet. Publikum bylo nadšené, protože každá její věta měla grácii a švih, jako kdyby si je půjčila z jazykové šperkovnice.

Marilyn Monroe šeptala a svět padl na kolena

Na opačné straně hlasového spektra stála Marilyn Monroe. Její ikonický hlas nebyl jen náhodou, ale výsledkem pečlivého budování image. Šeptavý měkký a svůdný tón, který zněl, jako kdyby každou chvíli mohla začít zpívat ukolébavku, byl cílenou strategií. V soukromí zněla o poznání jinak. Její učitelé herectví ji vedli k tomu, aby zpomalila mluvu. otevřela hlas a našla melodii ve větách.

Monroe se svým hlasem pracovala jako jazzová zpěvačka s mikrofonem. Výsledkem byl dojem zranitelnosti kombinovaný s neodolatelným kouzlem. Nikdo už jí potom nemohl napodobit, ani s nácvikem před zrcadlem a sklenicí teplé vody.

James Stewart a přirozenost která nebyla vůbec přirozená

Když se ozval James Stewart, mohl by si člověk myslet, že mluví soused odvedle. Jeho hlas byl klidný, mírně huhňavý a plný rozvážnosti. Jenže co znělo nenuceně, bylo často promyšlené do poslední slabiky. Stewart věděl, že méně znamená více a že pomalé tempo řeči umožňuje divákovi vcítit se do každého slova.

Navíc dokázal v jednom dechu zahrát váhavost humor i hloubku postavy. Jeho technika spočívala v přestávkách. Dokázal mlčet v pravou chvíli, a právě to mlčení mluvilo nejhlasitěji. Herec, který si uvědomuje sílu pauzy, je už napůl legendou.

Hlas jako součást scénáře

Dobrý hlas není jen výsledkem přírody, ale i disciplíny. Herci často absolvují hlasové kurzy, učí se správně dýchat, posilují bránici a trénují výslovnost tak dlouho, až by i učitel češtiny zatleskal. Práce s hlasem je jako hra na hudební nástroj. Když má někdo talent, může se spolehnout na intuici, ale ti nejlepší vědí, že bez cvičení se krása ztratí v šumu. Někteří herci dokonce mění hlas pro každou roli. Hlubší tón pro záporáka, vyšší a svižnější pro komedii, nebo rozvážné frázování pro dramatické výstupy. Vše se ladí jako orchestr před premiérou.

Když hlas dělá postavu

Existují případy, kdy hlas herce utvářel postavu více než samotný scénář. Zatímco jiní se snaží najít správný výraz obličeje, někteří začínají právě u tónu hlasu. Nezní to jako velká věda, ale pravda je, že hlas určuje, jak postava působí. Může být autoritativní, roztěkaný, laskavý nebo ironický. A když se podaří trefit správnou polohu, stává se hlas jakýmsi podvědomým vodítkem pro diváka. Zkušený herec ví, že s hlasem se dají tvořit emoce bez jediné grimasy.

Ikonický hlas není jen zvuk

Na konci dne není ikonický hlas jen o tom, co slyšíme ale i o tom co cítíme. Když zazní nezaměnitelný tón známého herce spustí se vlna vzpomínek a emocí. Člověk ani nemusí vidět tvář, a přesto ví kdo mluví. Je to jako hlas starého přítele, který se vrací s každým novým filmem. Tvořit takový hlas vyžaduje cit trpělivost a spoustu čaje s medem. A někdy i trochu odvahy znít jinak než všichni ostatní.

Zdroj: wikipedia, historianandrew, townandcountrymag