Ikonická Casablanca: Scénář se musel několikrát měnit kvůli cenzorům
Film Casablanca z roku 1942 je absolutní legenda. Získal Oscary, je plný nezapomenutelných hlášek a i po osmdesáti letech dojímá diváky po celém světě. Málokdo ale tuší, že tento vybroušený klenot vznikal v naprostém chaosu.
Scénář se měnil každý den, herci byli frustrovaní a nikdo, včetně režiséra, dlouho netušil, jak to celé vlastně dopadne. Právě tato nejistota a tlak zvenčí ale možná paradoxně stvořily film, který je tak syrový, emotivní a nadčasový.
Scénář psaný za pochodu
Všechno začalo nerealizovanou divadelní hrou „Everybody Comes to Rick’s“, kterou studio Warner Bros. koupilo a rozhodlo se ji přepsat. Na scénáři pracovalo několik autorů najednou, což vedlo k neustálým změnám. Nové stránky s dialogy dostávali herci často až ráno v den natáčení. Film se točil postupně, protože konec prostě nebyl hotový.
Tato nejistota měla na herce obrovský dopad. Ingrid Bergmanová, představitelka Ilsy, byla zoufalá. Nevěděla, koho její postava vlastně miluje – Ricka, nebo manžela Laszla? Když se ptala režiséra Michaela Curtize, jak to má hrát, odpověděl jí prý legendární větou: „Nevím… hrajte to tak nějak mezi“. Humphrey Bogart byl z věčných změn také otrávený a nelíbilo se mu, že na konci nemá Ilsu získat. Právě tato skutečná nejistota herců se ale mohla promítnout do jejich výkonů a dát milostnému trojúhelníku takovou sílu a uvěřitelnost.
Mužem, který musel tento chaos zkrotit, byl režisér Michael Curtiz. Tento maďarský rodák byl známý jako pedant a perfekcionista, který pevně držel otěže a často se dostával do sporu s herci. Zároveň ale musel být neuvěřitelně přizpůsobivý.
S novými stránkami scénáře v ruce každé ráno nemohl trvat na neexistujícím plánu. Jeho schopnost dostat z herců silné a uvěřitelné výkony navzdory nejistotě byla obdivuhodná. Právě jeho pragmatický přístup – vyžadovat dokonalost v rámci denního plánu, ale zároveň nechat prostor pro momentální nápady – byl možná klíčem k tomu, že se film nerozpadl, ale naopak získal svou jedinečnou energii.
Kouzlo (ne)chtěného okamžiku
Z chaosu se zrodily i některé z nejslavnějších filmových momentů. Hláška „Here’s looking at you, kid“ (často překládaná jako „Tady máš, maličká“) údajně vůbec nebyla ve scénáři. Humphrey Bogart ji prý improvizoval během natáčení, když učil Ingrid Bergmanovou hrát poker.
Naopak slavná věta „Play it again, Sam“ ve filmu nikdy nezazní, i když si to všichni myslí. Ilsa ve skutečnosti říká: „Zahraj to, Same. Zahraj ‚As Time Goes By’“. A úplně poslední věta filmu, „Louisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství“, byla dokonce dopsána a natočena až po skončení celého natáčení.
Nůžky cenzora a hlas války
Do příběhu navíc neustále zasahovaly vnější síly. V Hollywoodu tehdy vládl přísný cenzorský kodex, který nedovoloval zobrazovat nic „nemravného“. Původní postava Ilsy tak musela být „očištěna“. Její románek s Rickem v Paříži byl přijatelný jen proto, že si myslela, že její manžel je po smrti. Jinak by byla považována za cizoložnici, což bylo nepřípustné. Stejně tak musely být zmírněny náznaky, že zkorumpovaný kapitán Renault si nechává za víza platit „v naturáliích“.
Film vznikal uprostřed druhé světové války a musel sloužit i jako propaganda. Rickova proměna z cynického majitele baru, kterého nic nezajímá, v odhodlaného bojovníka za správnou věc symbolizovala cestu samotné Ameriky od izolace k zapojení do války. Jeho finální oběť, kdy nechá svou životní lásku odletět s manželem, aby mohli pokračovat v odboji, se tak stala silným poselstvím o nutnosti obětovat osobní štěstí pro vyšší dobro.
Proč ji stále milujeme?
Casablanca je dokonalým příkladem toho, jak se z naprostého chaosu, nejistoty a tvůrčích omezení může zrodit geniální dílo. Možná právě proto, že nic nebylo dokonalé, působí film tak živě a opravdově. Navíc k jeho síle přispěl i fakt, že mnoho herců ve vedlejších rolích a v komparzu byli skuteční evropští uprchlíci, kteří utekli před nacismem. Jejich strach a naděje na plátně nebyly hrané. Film tak dokonale zachytil pocit nejistoty a nutnosti dělat těžká rozhodnutí, který známe z vlastních životů. A to je důvod, proč zůstává nesmrtelný.
