Hoří, má panenko: Film vznikl ve spolupráci se slavným italským producentem

Snímek „Hoří, má panenko“ z roku 1967 není jen tak obyčejný film. Je to legenda, která se zapsala do zlatého fondu naší kinematografie. Pro režiséra Miloše Formana to byla taková tečka za jeho československou érou, než se vydal dobýt svět.

Už ten název napovídá, že to nebude jen jednoduchá komedie. „Hoří“ totiž nejen dům ve filmu, ale tak trochu i stud, trapnost a kritika celé společnosti. A to „má panenko“ tomu dodává takový hořce úsměvný nádech. Je to prostě film, který má víc vrstev – od hasičského bálu až po obecné pravdy o nás lidech.

Zrodila se satira

„Hoří, má panenko“ vzniklo v úžasné době Československé nové vlny. Forman, spolu se svými parťáky Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem, napsal scénář, který měl být takovým nemilosrdným, ale vlastně i trochu chápavým pohledem na českou povahu a maloměšťáctví té doby.

Nešlo jim jen o legraci; chtěli ukázat ty naše horší stránky. A kde jinde než na hasičském bále na vesnici, v takovém malém uzavřeném světě, kde se všechny lidské slabosti ukážou v plné nahotě? Právě ta obyčejnost prostředí dělá celý ten chaos a morální selhání o to silnější.

Pro film je charakteristická satira ostrá jako břitva, zabalená do černého humoru, kde se obyčejný ples mění v sérii katastrof. Cesta k divákům ale nebyla jednoduchá, doma to schytal, ale ve světě pak sbíral ceny, dokonce i nominaci na Oscara.

Italské peníze, francouzská záchrana a produkční patálie

Aby to celé mohlo vzniknout, pomohla na začátku spolupráce se slavným italským producentem Carlem Pontim. Díky němu měl Forman dost peněz na to, aby mohl poprvé v životě točit barevně. Jenže Ponti si film představoval úplně jinak. Vadilo mu, jak Forman zobrazil „obyčejné lidi“, nelíbil se mu ten sarkasmus, a hlavně scéna s volbou královny krásy, kde místo krásek soutěžily normální holky odvedle, ho prý úplně dorazila.

Takže od projektu odstoupil a chtěl vrátit všechny peníze. Pro Formana to byla katastrofa, hrozilo mu dokonce vězení za poškození státu! Naštěstí se objevil francouzský producent Claude Berri, který film zachránil a dostal „Panenku“ do světa. Tahle krize tak paradoxně Formanovi otevřela dveře k mezinárodní kariéře.

Bizarní ples plný katastrof aneb smějeme se sami sobě

A ten hasičský bál ve filmu? To je jedna velká přehlídka trapasů a komických situací. Tombola se rozkrade přímo před očima ctihodných pořadatelů – ceny mizí jedna za druhou a jeden z výboru dokonce zkolabuje hanbou, když jeho ženu načapou s kradenou tlačenkou. Nápad zhasnout světla, aby se ceny mohly „zázračně“ vrátit, vede jen k dalšímu rabování. Volba královny krásy je totální fraška – holky utíkají, maminky protestují, jedna se předvádí v plavkách, a nakonec se všechny zamknou na záchodě.

Ani snaha pomoct dědovi Havelkovi, kterému hoří dům, nedopadne o moc lépe. Hasiči jsou neohrabaní, hasí sněhem, a nakonec mu jako „pomoc“ věnují lístky z už rozkradené tomboly. Vrcholem je pak snaha předat dar bývalému předsedovi – slavnostní sekyrka z kazety taky zmizela.

Člověk se směje, ale zároveň mu z toho běhá mráz po zádech, protože v těch postavách a situacích tak trochu poznáváme sami sebe nebo své okolí. Není to jen sranda, je to taková ta hanba, co člověk cítí, když se vidí v nelichotivém zrcadle.

Jak se film točil?

Aby film působil co nejopravdověji, sáhl Forman po svém oblíbeném triku – obsadil neherce, hlavně skutečné hasiče a lidi z vesnice. Prý jim ani nedával celé scénáře, jen vysvětloval situace a nechal je mluvit vlastními slovy, aby to bylo co nejpřirozenější.

Točení barevně byla pro Formana i kameramana Miroslava Ondříčka novinka. Ondříček si třeba výslovně přál, aby komparsisté nenosili modré oblečení, aby film nepůsobil studeně. A Forman byl prý takový detailista, že nechal kulturní dům třikrát přemalovat, než byl spokojený s odstínem hnědé!

Kritika doma, sláva ve světě

Doma to ale film neměl lehké. Hasiči protestovali, že je zesměšňuje. Mnohem horší to bylo s tehdejšími mocipány. Těm se nelíbila kritika pracujícího lidu a socialistického pořádku. Film byl nařčen z toho, že je urážlivý.

Krátce se promítal v roce 1968, ale po srpnové invazi skončil na dlouhá léta v trezoru jako „zakázaný“.  Doma byl na černé listině, ale ve světě sbíral úspěchy. Byl dokonce nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a promítal se na prestižních festivalech.

Proč nás „Panenka“ baví i dnes?

„Hoří, má panenko“ je prostě klasika. Je to skvělá komedie, ostrá společenská satira a zároveň tak trochu i dokument doby. Forman nechtěl zesměšnit jen hasiče, ale tak trochu celou naši českou společnost. A ta témata – lidská hloupost, malichernost, korupce, byrokracie – jsou bohužel aktuální dodnes. Film nás nutí smát se, ale i přemýšlet.

Zdroje: csfd, wikipedia, youtube, Frekvence 1