Historie tvrdé hudby začíná u několika pionýrů, mezi nimiž vynikají Black Sabbath
Na konci šedesátých let připomínal Birmingham vše možné, jen ne místo, kde by vznikla revoluce v hudbě. Vzduch byl těžký, šedý a plný prachu, tovární komíny čmoudily a každý druhý pub měl atmosféru hutního provozu. Právě tady se ale začalo rodit něco, co mělo změnit svět moderní hudby. Z těchto špinavých a hlučných kulis se zvedl nový žánr, který dostal příznačné jméno – heavy metal. Hudba, která zněla, jako by ji složil parní stroj po rozvodu a před servisní prohlídkou.
Z blues k metalu vede cesta plná hluku
Základy metalu vyrůstaly z blues-rocku a psychedelického rocku, tedy žánrů, které samy o sobě už byly dost elektrizující. Nicméně hráči tehdejších kapel začali přitahovat volume doprava, zvyšovat zkreslení a zpomalovat rytmus. Zvuk se stal těžkopádnějším a hlubším, jako by se hudba sama snažila napodobit rachot strojů z továren, ve kterých mnozí muzikanti tehdy pracovali.
Mezi předchůdce metalu patřily skupiny jako Cream, Yardbirds nebo Jimi Hendrix Experience. Ty experimentovaly s tvrdším zvukem a odvážnějšími aranžemi. Všechno to ale byly jen předehry před příchodem kapely, která vzala celou scénu za límec a zatáhla ji do temného sklepa s nápisem nehrát bez ochrany sluchu.
Black Sabbath: Pionýři z industriálního podsvětí
Black Sabbath byla kapela, která definovala metal v jeho nejčistší podobě. Jejich debutové album z roku 1970 neznělo jako nic, co do té doby lidé slyšeli. Tony Iommi, kytarista, přišel během práce v továrně o konečky prstů. Místo toho, aby si našel bezpečnější zaměstnání, si vyrobil náprstky a naučil se hrát novým způsobem. Výsledkem byl jedinečný, těžký a syrový zvuk, který se stal poznávacím znamením metalu.
Ozzy Osbourne dodal vokály, které působily jako poselství z jiné dimenze, zatímco rytmická sekce v podání Geezera Butlera a Billa Warda hrála tak, jako kdyby se snažila zbourat cihlovou zeď jen pomocí bubnů a basy. Témata jejich skladeb nebyla právě o letních láskách a západech slunce. Válka, smrt, čarodějnictví a lidská temnota byly jejich každodenní inspirací. Hudba Black Sabbath nebrala ohledy. Přicházela jako hrom, který nikoho neprosil o svolení.
Británie se otřásla a vznikla nová vlna
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přišla takzvaná Nová vlna britského heavy metalu. Kapely jako Iron Maiden, Saxon nebo Judas Priest přinesly vyšší rychlost, ostřejší techniku a image, která působila jako střet mezi motorkářským gangem a postavou z fantasy románu.
Tato nová generace zanechala bluesové kořeny za sebou a dala metalu energii punku i melodickou dramatičnost, která přitáhla davy fanoušků po celé Evropě i v zámoří. Koncerty se začaly podobat rituálům, kde se místo svíček zapalovaly zapalovače a místo křídel andělů létaly do vzduchu plastové kelímky.
Americká ofenziva a podžánrová exploze
Z Británie se vlna přelila do Ameriky, kde vznikla tzv. thrash metalová scéna. Metallica, Slayer, Megadeth a Anthrax hrály rychle, zuřivě a bez slitování. Texty byly plné kritiky společnosti, války a úpadku lidstva. Hudba byla natolik rychlá, že běžný metronom mohl odejít do důchodu.
Kromě thrash metalu se začaly objevovat další podžánry. Death metal přidal growling a témata vhodná spíše pro pitevnu než pro rádio. Power metal zase sáhl po hrdinských příbězích a epických melodiích, symphonic metal spojil kytary s orchestrem a doom metal zpomalil tak, že se některé skladby táhnou déle než pracovní schůzka v pondělí ráno.
Metalová komunita: Styl života i hrdé gesto
Heavy metal není jen hudební žánr. Pro mnohé se stal životním stylem. Dlouhé vlasy, černé oblečení, trička s logy kapel a ruce připravené ukázat kovové gesto nejsou jen výstřelkem módy. Jsou to symboly příslušnosti ke komunitě, která drží pohromadě díky společnému vkusu, postoji i schopnosti přežít několikahodinové koncerty ve stoje bez ztráty nálady.
Metalová scéna je různorodá, ale zároveň pevná jako kytarový riff v refrénu. Přijímá rozdíly a zároveň drží jednotu. Není třeba být ďáblem posedlý, aby člověk pochopil kouzlo této hudby. Stačí si pustit album Master of Reality a nechat se unášet vlnou, která i po padesáti letech dokáže otřást sklenicí na stole.
Závěrečné slovo s kytarovým nádechem
Z hluku továren a stínu industriální Anglie vzešel žánr, který dal hlas temnějším stránkám lidské existence. Heavy metal není pro každého, ale kdo mu jednou propadne, těžko hledá cestu zpět. Není to hudba ke snídani. Je to spíš soundtrack k bitvě, která nikdy neskončila.
Zdroj: wikipedia, loudersound, apnews
