Herec Ladislav Frej: „Otec nechtěl, abych byl hercem.“ Jak se k herectví nakonec dostal?

Osmdesátiletý herec Ladislav Frej byl ve známé talkshow Z pádů Honzy Dědka a pobavil diváky svým vyprávěním nejen o hereckém řemeslu, ale také o svém velkém hobby. Papoušcích. Každý, kterého vlastnil, měl prý jedinečnou osobnost…

O tom, proč přijal pozvání do talkshow, brněnský rodák vesele žertoval. „Říkal jsem si, že dědek Dědkovi bude rozumět, tak jsem to tu vzal. A cítím se tu pohodově.“

„Tatínek nebyl rád, když jsem mu řekl, že chci jít na herce. Řekl, abych si napřed udělal nějaké řemeslo. On byl hospodský, měli jsme hospodu, počítal s tím, že ji zdědím. V devětačtyřicátým nám to ale bolševik vzal, takže bych stejně řemeslo nezdědil. On ale říkal, že hraní v divadle není žádná práce,“ nechal se slyšet herec. Jeho tatínek by byl prý tenkrát raději, kdyby převzal jeho podnik, informoval magazín Prima Ženy.

„V hospodě jsem fungoval jako diskžokej, byl jsem první DJ v protektorátu. Hitler nám visel v lokále. Musel. Štamgasti se mě ptali: ‚Láďo, kde je opice?‘ a já ukázal na toho Hitlera. Naštěstí to nikdo neprokecl, jinak by tátu zavřeli,“

popisoval svá rebelská léta.

„Měli jsme z výčepu okýnko do kuchyně, měl jsem gramofon, štos desek, na hlavu jsem dal cylindr a za korunu jsem štamgastům hrál, co chtěli. Vydělal jsem si na kino. Tenkrát stálo kino korunu,“ bavil se Frej. Takové ceny na diváky samozřejmě udělaly dojem, a hlavně je překvapila podnikavost, kterou má herec zřejmě v krvi. „Chodil k nám jeden pán, který měl promítačku a všechny grotesky. Takže se zavřel zadní lokál a promítalo se. Kšeft to ale nebyl, to byla jenom děcka.“

Honza Dědek se stejně jako diváci bavil humorným povídáním, ale nemohl se nezeptat na otázku, kterou chtěli zodpovědět všichni. Jak se vlastně dostal Ladislav Frej k herectví, když ho v tom rodina zrovna nepodporovala?

„Přivedl mě k tomu můj spolužák, v páté třídě mi říkal: ‚Láďo, v Janáčkově divadle sháníme do dětského sboru nějaké kluky.‘ Řekl jsem dobrý a šel jsem tam. Otevřela se přede mnou vrátnice. Tam jsem přišel a otevřelo se přede mnou zákulisí. A každé staré divadlo má nezapomenutelnou vůni, že když k tomu jednou přičichnete, už se toho nezbavíte.“

Zdroj: 7 pádu Honzy Dědka, Prima ženy