Harry Houdini: Muž, který přežil zašití do břicha velryby

Jméno Harry Houdini si většina lidí spojí s pouty, zamčenými truhlami a neuvěřitelnými úniky. Ale i pro člověka, který celý život posouval hranice možného, se našly kousky, které znějí tak absurdně, že by je jeden považoval za vtip. Třeba ten, kdy se nechal údajně spoutat a zašít do břicha velryby.

Od cirkusových začátků ke světové slávě

Harry Houdini, vlastním jménem Erik Weisz, se narodil v roce 1874 v Budapešti a už jako dítě se s rodinou přestěhoval do Spojených států. Své kouzelnické začátky prožil v menších cirkusech a varieté, kde předváděl karetní triky a jednoduchá kouzla. Brzy ale zjistil, že jeho skutečná vášeň je v únikových vystoupeních – v disciplíně, kde šlo o kombinaci fyzické zdatnosti, odolnosti a dokonalé přípravy.

Příběh s velrybou se odehrál ve skotském Glasgow v roce 1911. Místní řeznická firma dostala obrovskou mrtvou velrybu a nabídla Houdinimu, ať ji použije pro svůj další kousek. Nápad byl jednoduchý a zároveň šílený: spoutat ho, zavřít do břicha velryby a nechat ho dostat se ven. Důvod? Chtěl umlčet kritiky, kteří tvrdili, že se při svých únikových tricích spoléhá na skrytou pomoc nebo triky s rekvizitami. Tady prostě žádná tajná dvířka být nemohla.

Nechutné podmínky a boj s časem

Už příprava nebyla pro slabé povahy. Velryba byla mrtvá několik dní, a tak uvnitř panoval zápach, který si asi raději nebudete představovat. Houdini měl na sobě pouta a řetězy, byl zašit do břicha a to vše ještě zatížili železnými tyčemi, aby se zabránilo jakémukoliv snadnému pohybu. Na místě byli přítomní lékaři, protože hrozilo nebezpečí udušení i ztráty vědomí kvůli výparům.

Jakmile ho zašili, začal Houdini okamžitě pracovat. Potřeboval se dostat z pout, orientovat se v naprosté tmě a najít cestu ven přes jediný otvor. Po několika minutách se mu podařilo vyprostit a vyjít ven – byl unavený, promočený a na tváři měl jasný výraz úlevy. Publikum i přítomní novináři byli v šoku. Nebyl to jen trik, byla to fyzicky i psychicky extrémně náročná zkouška, kterou zvládl díky své fenomenální kondici a schopnosti zachovat klid.

Houdiniho posedlost dokazováním

Tento kousek nebyl jediný, kdy Houdini riskoval zdraví i život. Jeho kariéra byla plná nebezpečných úniků – z trezorů, zamčených beden ponořených do vody, z pout pod ledovou hladinou. Vždy se snažil být o krok napřed před těmi, kdo ho chtěli nachytat. Miloval, když mohl vyvrátit skeptické hlasy a ukázat, že jeho úspěch není jen trik, ale dřina a neuvěřitelná disciplína.

Houdiniho vystoupení byla vždy víc než jen show. Byly to testy lidských možností, při kterých diváci seděli v naprostém tichu a čekali, jestli se mu podaří uniknout. Riskoval nejen kvůli efektu, ale i proto, že ho hnala touha překonat hranice. Možná právě proto se stal ikonou – představoval svobodu, odvahu a vůli nevzdat se, i když se zdá, že jste doslova v pasti.

Odkaz, který přežil více než sto let

Harry Houdini zemřel v roce 1926, ale jeho jméno dodnes znamená synonymum pro nemožné úniky. Jeho příběh s velrybím břichem patří k těm, které dokazují, že byl ochoten jít do naprostého extrému, aby předvedl, co dokáže. Ať už ho obdivujete za odvahu, nebo kroutíte hlavou nad jeho riskem, jedno je jisté – takových showmanů se rodí jen pár za století.

Zdroj: en.wikipedia.org, reddit.com, National Geographic, All That’s Interesting