Drag kultura: Z okrajové zábavy se stala populární forma uměleckého vyjádření
Drag není jen třpytivé líčení, extravagantní outfity a okázalá show. Je to způsob, jak vyjádřit identitu, emoce, příběh a někdy i bolest. Z původně undergroundové formy se dnes drag stal respektovaným uměním, které oslovuje diváky napříč generacemi i kulturami.
Od tajných klubů k televizním obrazovkám. Ještě v polovině dvacátého století byla drag kultura vnímána jako něco pobuřujícího, co nepatří na veřejnost. V Americe i Evropě fungovaly drag kluby potají a mnozí performeři se vystavovali reálnému riziku zatčení. Drag byl tehdy především útočištěm. Prostorem, kde queer komunita mohla existovat svobodně, beze strachu z odsudků a předsudků.
Jedním z milníků byl rok 1969, kdy se v newyorském baru Stonewall Inn odehrály slavné protesty. Právě drag queens stály často v první linii, čelily policejní brutalitě a zároveň utvářely pevný základ emancipace LGBT+ komunity. Drag tehdy nebyl jen o zábavě. Byl manifestem.
Postupem času se ale hranice začaly posouvat. V 80. letech se na scéně objevily osobnosti jako Divine, drag ikona spojená s režisérem Johnem Watersem, nebo Leigh Bowery, který svojí dekadencí a extravagantností redefinoval, co všechno může být performance. V devadesátkách se pak do popkultury dostává i legendární film Priscilla, královna pouště, který otevřel oči mnoha lidem, kteří do té doby drag vnímali jako karikaturu ženství.
RuPaul a nová éra drag umění
Zlom přišel ve chvíli, kdy se na obrazovkách objevila první řada soutěže RuPaul’s Drag Race. Psal se rok 2009 a šlo o moment, který drag scénu katapultoval z okraje společnosti rovnou do mainstreamu. RuPaul Charles, charismatický showman s vytříbeným smyslem pro humor i provokaci, přivedl diváky přímo do světa drag queens. A najednou se z něčeho, co lidé možná jen matně tušili, stala otevřená scéna plná barev, emocí, kreativity a odvahy.
Zprvu tomu mnozí jen přihlíželi s odstupem, trochu jako když nevíte, jestli se máte smát, nebo kroutit hlavou. Ale jakmile se lidé do toho světa ponořili, bylo těžké odolat. Skepsi vystřídalo nadšení a zájem rychle přerostl v čistou fascinaci. Ze soutěžících se stávaly celebrity. Jména jako Bianca Del Rio, Sasha Velour nebo Symone dnes rezonují i mimo queer komunitu. Tyto drag queens už nejsou jen interprety na pódiu. Jsou mluvčími generací, modelkami, aktivistkami, herečkami i módními ikonami.
A není to jen americký fenomén. Vznikly i lokální verze show, například v Británii, Kanadě, Francii, Thajsku nebo Španělsku. Drag kultura se internacionalizovala a zároveň dokázala zůstat pevně zakořeněná v lokálním kontextu.
Drag jako zrcadlo společnosti
Dnešní drag už není jen o zábavě. Otevírá témata, která pálí. Rasismus, nerovnost, identita, psychické zdraví i klimatické problémy.
Umělci jako Cheddar Gorgeous nebo Bimini Bon Boulash svými vystoupeními nechtějí jen bavit. Vědomě pracují s obsahem, který má přesah. Mluví jasně, přímo a nebojí se citlivých témat. Mluví o trans právech, duševních onemocněních nebo ekosociálních problémech.
Drag totiž nikdy nebyl jen o paruce a make-upu. Byl a je nástrojem. Někdy k humoru, jindy k provokaci, ale vždy k zamyšlení.
Zábava s přesahem
Popularita drag show se dnes neomezuje jen na noční kluby. Drag performeři vystupují na festivalech, v televizi, filmech i divadlech. Jsou hosty talk show, tvářemi reklamních kampaní a mnozí z nich vydávají knihy, hudbu a podcasty.
To, co bylo dřív vnímáno jako pouhá napodobenina ženství, je dnes oslavováno jako umělecké ztvárnění identity. Drag již není pouze formou zábavy pro zasvěcené. Stal se součástí kulturního proudu a není výjimkou, že na vystoupení přicházejí celé rodiny.
Kromě přínosu uměleckého má drag i význam terapeutický. Umožňuje lidem vystoupit z tradičních rolí, objevovat nové aspekty sebe sama a svobodně tvořit.
Zdroje: The Society Pages, ČSFD, Wikipedie
