Charlie Chaplin patřil mezi pacifisty. Mezi jeho nejznámější díla patří třeba Diktátor

Jméno Charlieho Chaplina si většina z nás spojí s kloboukem, hůlkou a legračně nemotorným krokem. Za touhle ikonickou postavičkou se ale skrýval muž se silným názorem na svět.

A nebyl to jen smysl pro humor, co ho proslavilo – Chaplin byl i hlasitým zastáncem míru a jeden z nejvýraznějších umělců, kteří se postavili proti válce. Nejvíc to dal najevo ve svém zásadním filmu Diktátor.

Smích jako zbraň

Když v roce 1940 natočil Diktátora, byla Evropa už ponořená do druhé světové války. Chaplin se ve filmu vysmívá Adolfu Hitlerovi a fašismu obecně. A to v době, kdy se většina Hollywoodu snažila být spíš opatrná, aby si zbytečně nenadělala nepřátele. Chaplin si to ale mohl dovolit – byl nezávislý, slavný a přesně věděl, co chce říct.

Film měl dvě hlavní postavy – jednou byl parodie na Hitlera jménem Adenoid Hynkel, druhou obyčejný židovský holič, kterého s Hynkelem náhodou zamění. A právě skrz tuhle záměnu se Chaplinovi povedlo něco neuvěřitelného – zakončit komedii projevem, ze kterého mrazí ještě dnes.

Film, který předběhl dobu

Chaplin začal Diktátora připravovat ještě dřív, než USA do války vstoupily. Měl obavy, že když film přijde do kin příliš pozdě, už nebude aktuální. Nakonec ale trefil přesně. Film měl obrovský ohlas – nejen jako satira, ale i jako silné politické poselství. A i když někteří kritici kroutili hlavou nad tím, že komik mluví o tak vážných věcech, většina diváků vnímala film jako jasné varování před tím, co se ve světě děje.

Chaplin později řekl, že kdyby věděl o rozsahu hrůz nacismu, zejména o holokaustu, asi by se do komediálního zpracování vůbec nepustil. Ale právě to, že dokázal tak temné téma zpracovat s nadhledem a lidskostí, z Diktátora udělalo výjimečné dílo.

Proslov, co nezestárnul

Závěrečný proslov Diktátora patří k nejdojemnějším momentům filmové historie. Chaplin v roli holiče mluví přímo do kamery – a tedy i k divákům – o naději, lidskosti a potřebě jednoty. Říká věci, které jsou aktuální i po více než 80 letech. „Nechceme nenávidět a opovrhovat. Na tomto světě je místo pro všechny.“ Nejde o žádné herecké exhibice – Chaplin v tu chvíli nemluví za postavu, ale za sebe.

Tenhle moment ukazuje, jak hluboko v sobě měl pacifismus zakořeněný. Věřil, že technika a pokrok mají sloužit lidem, ne je ničit. A i když nebyl naivní a věděl, že svět není pohádka, neustále apeloval na lidskost a spolupráci místo války a nenávisti.

Nebál jít proti proudu

Chaplinův pacifismus mu přinesl nejen obdiv, ale i problémy. Po válce byl podezírán z komunistických sympatií, a nakonec se rozhodl z USA odejít. Mnozí mu jeho otevřenost neodpustili. Ale on nikdy nelitoval. Nechtěl jen bavit, chtěl taky něco změnit.

Dnes se o něm často mluví hlavně jako o géniovi němého filmu. Ale právě Diktátor ukazuje, že byl mnohem víc než jen herec a režisér – byl to umělec se silným morálním kompasem. A tenhle film je jeho nejhlasitější výkřik za mír.

Možná žijeme v jiné době, ale Chaplinovo poselství je pořád aktuální. V době, kdy se opět řeší války, propaganda a rozdělená společnost, je dobrý připomenout si, že humor může být silnou zbraní. A že i komik v klobouku může říct něco, co má sílu měnit svět.

Zdroj: wikipedia.org, offscreen.com, charliechaplin.com