Charleston: Lidé ho zpočátku odmítali kvůli jeho spojení s afroamerickou komunitou

Byl to rytmus, který pohoršoval starší generace, a tanec, který symbolizoval ženskou emancipaci i kulturní revoluci. Charleston byl víc než jen pohyb – byl výkřikem svobody v době, kdy Amerika potřebovala uvolnění z přetlakovaného kotle předsudků a zákazů.

Odkud vlastně Charleston pochází?

Charleston, jak ho známe dnes, se poprvé objevil v americkém městě Charleston v Jižní Karolíně, odkud převzal své jméno. Ale skutečné kořeny tohoto tance leží mnohem hlouběji – v afroamerické komunitě a africké taneční tradici. Hudební rytmy, které tento tanec provázejí, se rodily už v době otroctví, kdy Afričané přenášeli svou kulturu a pohyby do nového světa – často v rituálních gestech.

V roce 1923 se Charleston stal mezinárodním fenoménem, když ho populární skladba „The Charleston“ od pianisty James P. Johnsona přivedla do hlavního proudu. Z broadwayského muzikálu „Runnin‘ Wild“ se stala kulturní bomba, která vybuchla v každém klubu a salonu.

Proč ale tanec tak těsně spjatý s afroamerickou kulturou a radikálními změnami doby narazil na odpor?

Afroamerické kořeny jako stigma?

Charleston byl původně tancem afroamerických komunit v Harlemu. A to byl pro mnoho konzervativních bělochů problém. Přestože jeho popularitě raketově rostla, byl Charleston mnohdy zlehčován jako „primitivní“ nebo „nepatřičný“. Důvod? Jeho propojení s černošskými hudebníky, tanečníky a jejich nevázaným stylem.

Charleston byl totiž vizuálně i fyzicky velmi výstřední – zahrnoval kopání nohama a vlnivé pohyby tělem. Právě tato divokost šokovala tehdejší buržoazní společnost, která uctívala kontrolu, zdrženlivost a formální etiketu. Ironicky se ale právě z těchto důvodů Charleston stal symbolem nových časů.

Jaké poselství tanec Charleston nesl pro tehdejší generaci mladých lidí?

Tanec svobody v době zákazů

Spojené státy se v roce 1920 ponořily do období prohibice, kdy bylo zakázání vyrábět, prodávat i konzumovat alkohol. Tento zákaz však paradoxně vedl k vzestupu speakeasy barů, ilegálních podniků, kde alkohol tekl proudem, jazz zněl zpoza opon a mladí lidé si poprvé skutečně začali užívat života.

Charleston se stal neoficiálním tancem této rebelie. Byl rychlý, rytmický, neřízený – přesně jako doba, v níž vznikl. Mladé ženy si zkracovaly vlasy i sukně a tančily Charleston, čímž porušovaly všechny předpisy tehdejšího ženství.

Charleston byl tanec, který boural pravidla. V některých městech byl zakázán, protože se považoval za „mravně závadný“. Některé kostely varovaly před „ďábelskými rytmy“, které údajně kazí mládež.

Nebyl ale Charleston ve své podstatě spíše výrazem nové svobody než zkaženosti?

Charleston jako kulturní revoluce

Charleston nebyl jen tanečním stylem – byl kulturním manifestem. Zhmotňoval spojení hudby, pohybu, rebelie a inkluze. Právě v jeho rytmu se setkávaly černošské jazzové kapely s bílými tanečníky, ženy se rovnaly mužům a staré pořádky praskaly ve švech.

Ne náhodou se Charleston rozšířil i do Evropy, kde ho přijala nejprve Paříž, poté Londýn a Berlín. V meziválečné době se stal mezinárodním symbolem moderny.

Jak je možné, že něco jako tanec dokázalo změnit společnost?

Co po sobě Charleston zanechal?

Přestože jeho největší sláva skončila koncem 20. let s příchodem hospodářské krize, vliv Charlestonu nezmizel. Naopak – inspiroval swing, rock’n’roll i dnešní street dance. Ve 40. letech ho v jazzových klubech nahradil Lindy Hop, ale některé prvky v Charlestonu přežívají dodnes v tanečních školách i retro festivalech.

Zároveň otevřel dveře afroamerické kultuře k širší akceptaci. Dnes si jen málokdo uvědomuje, že tenhle radostný a divoký tanec měl být původně umlčen kvůli barvě kůže jeho tvůrců.

Charleston byl více než trendem – byl zrcadlem společenských změn. V jeho pohybech se zrcadlila radost, vzdor i touha po rovnoprávnosti.

Zdroj: loc.gov, thoughtco.com, Britannica