Budoucnost herectví: Lidským hercům konkuruje AI

Rychlý rozvoj umělé inteligence mění tvář průmyslových odvětví po celém světě a filmový průmysl není výjimkou. Od scénářů generovaných umělou inteligencí po digitální dvojníky – to vše vyvolává obavy o roli živých umělců, ale zároveň otevírá nové kreativní možnosti.

Umělá inteligence jako technologický průlom

V posledních letech jsme svědky revolučních technologií, které umožňují digitální znovuzrození herců nebo zcela virtuální tvorbu postav. Toto využil Hollywood v případě omlazení Toma Hankse nebo Marka Hamilla. Společnost DeepMind ve spolupráci s režisérkou Elizou McNitt vytvořila film Ancestra, v němž jsou dramatické sekvence ztvárněny čistě AI generovanými vizuály.

Na scéně se objevují také kompletní „metahumans“ neboli herci, kteří neexistují, a přesto vystupují v reklamách, seriálech nebo jako digitální influenceři. To otevírá dveře nekonečným možnostem – od filmů bez potřebné přítomnosti herce až po automatizované filmové postavy generované na základě textových scénářů.

Etické i právní hranice

Tyto technologie ale přinášejí hluboké etické a právní otázky. Během posledních stávek herci i odbory upozorňovaly na to, zda jsou „metahumans“ morálně únosnou alternativou. Obávají se otázky vlastnictví jejich digitální podoby a možnosti být nahrazeni autonomními vizuálními herci. Prozatím neexistuje nic, co by přímo zakazovalo vznik AI herců, což představuje pro umělce krizi.

Kromě živých herců se otevřela otázka práv zesnulých: může studio bez souhlasu pozůstalých vrátit herce na plátno? Hranice mezi poctou a komercí se dostávají na tenký led. Navíc s narůstající četností deepfake a AI klonů existuje reálné riziko zneužití identity.

Emoce versus dokonalost

Zatímco technologie umožňuje ohromující vizuály, otázkou zůstává, zda divák naváže emoční pouto s ne-lidskou tváří. Jak se ukazuje, lidé přijímají AI postavy jinak, což vede k tzv. selektivní empatii. To znamená, že divák reaguje kognitivně, ale nemá plně emocionální zážitek, jaký poskytuje lidský herec.

Existuje také fenomén uncanny valley, kdy příliš lidská, ale přesto digitální postava působí rušivě a vyvolává pocit neklidu. I zde je vidět, že finální performativní hodnota spočívá v samotných hereckých detailech, které AI doposud nedokáže autenticky napodobit.

Kreativní výhody i ztráty aneb co AI herectví přináší

Na jedné straně AI otevírá nové kreativní svobody. Filmaři mohou představit postavy na úrovni multigeneračního herectví, bez nutnosti přetáček nebo opotřebování herce. Digitální technologie umožňují zachovat tradici ikonických postav žijících déle než herci sami – a to při eliminaci nákladných logistických produkčních omezení.

Na druhé straně ale dochází k devalvaci hereckého řemesla – co ztratí herci na uznání a výdělku, když jejich digitální dvojníci převezmou jejich role?

Kam dál: regulace, uznání a lidský prvek

Filmový průmysl i vládní struktury začínají reagovat. Hollywoodská akademie rozhodla, že AI vytvořené filmy mohou získat Oscara, pokud práci významně ovlivnili lidští tvůrci. Zároveň se objevují i národní legislativy chránící osobní podobu. Indie například zrušila použití digitálního podobenství herce Anila Kapóora bez jeho svolení.

AI herectví je přelomová technologie, která mění pravidla filmového průmyslu – otevírá dveře kreativitě i kontroverzi. Digitální herci mohou někdy nabídnout technicky dokonalé, ekonomicky výhodné i trvale dostupné postavy. Přesto chybí to nejcennější – autenticita lidského prožitku, emocí a jedinečné herecké duše.

Budoucnost tedy nespočívá v úplném nahrazení lidí. Spíše jde o to, aby AI zůstala nástrojem podporující lidský výkon, spíše než aby jej vytlačila. A pokud se přistoupí k jasným regulacím, transparentnosti a respektu k lidské důstojnosti a uměleckému étosu herce, může tento technologický vývoj být evolucí, ne revolucí.

Zdroj: medium.com, variety.com, Research Gate, BBC