Takto dopadla nejkrásnější žena světa. Brigitte Bardot dělají společnost dnes jen psi a už byste ji nepoznali

Kdysi byla snem milionů lidí, symbolem francouzského šarmu a volnosti. Všichni znali její tvář, muži kvůli ní psali dopisy plné obdivu a ženy toužily mít stejný účes. Brigitte Bardot udávala tón celé generaci a změnila pohled na ženskou svobodu. Nyní žije v klidném domě u Středozemního moře. Všude kolem ní pobíhají psi a kočky, které přijala za svou rodinu, a dny filmového lesku nechala dávno za sebou.

Narodila se roku 1934 v Paříži do spořádané a poměrně přísné měšťanské rodiny. Rodiče dbali na pravidla i správné chování, a tak už od útlého dětství trávila dlouhé hodiny v baletním sále. Právě balet z ní udělal nejen půvabnou dívku s rovnými zády, ale také vytrvalou bojovnici, což se jí později ve světě filmu hodilo víc, než tehdy čekala.

Jako dospívající dívka se dostala k modelingu. Fotografové si všimli její jemné krásy a kouzla, které působilo naprosto přirozeně. Když stála před kamerou, vypadalo to, že to dělá odjakživa. Přelomový okamžik přišel v roce 1956 s filmem A Bůh stvořil ženu. Z mladé tanečnice se stala mezinárodní hvězda.

Bardot byla jiná než tehdejší herečky. Nepůsobila uhlazeně a vzdáleně, spíš spontánně, živě a trochu divoce. Nebála se působit lidsky. Právě to z ní udělalo symbol svobody a ženské nezávislosti. Mladé ženy v ní viděly inspiraci, muži zase sen, který se stal skutečností.

Sláva, která začala tížit

Šedesátá léta patřila jí. Objevovala se v kultovních filmech a její fotografie plnily titulní strany časopisů po celém světě. Byla nejen hvězdou, ale i módní ikonou. Vytvořila styl, který ženy napodobovaly od účesů až po oblečení.

Za úsměvy a pózami se ale skrývala křehká duše. Neustálý zájem médií ji začal vyčerpávat. Paparazzi ji sledovali na každém kroku, o jejím soukromí se psalo víc než o filmech. Pro citlivou ženu, která toužila po klidu, to bylo těžké.

Čím víc rostla její sláva, tím méně byla šťastná. Cítila, že se stala zajatcem obrazu, který vytvořila. Roku 1973 s natáčením skončila. Bylo jí devětatřicet a měla dost neustálého tlaku i života před kamerami. Oznámila, že už dál hrát nebude, a stáhla se do soukromí. Pro fanoušky i filmaře to byl šok, pro ni úleva, protože věděla, že nastal čas odejít.

Útěk k moři a k těm, kteří nezrazují

Po odchodu z filmu se Brigitte usadila ve svém domě La Madrague v Saint Tropez. Malý dům u moře jí dal přesně to, co v Paříži postrádala. Klid, soukromí a blízkost přírody. Brigitte si časem začala domů vodit opuštěné psy a kočky, které nacházela v okolí. Tvrdila, že jim rozumí víc než lidem, protože nikdy nehrají žádnou roli.

V roce 1986 proto založila nadaci na jejich ochranu a většinu dní trávila péčí o zvířata. Její dům se změnil v bezpečné místo pro každého, kdo potřeboval střechu nad hlavou a misku jídla. Lidé jí věřili, protože věděli, že to nedělá pro slávu, ale z opravdové lásky k nim.

Život bez retuše

Dnes je Brigitte Bardot devadesát let. Už dávno nevypadá jako dívka, která zdobila plakáty kin, a nikdy se o to ani nesnažila. Nepodstoupila plastické operace a netoužila zastavit čas. Přijala stárnutí jako součást života a odmítla přetvářku, kterou si vyžaduje svět showbyznysu.

Do společnosti vychází jen zřídka. Raději zůstává doma, obklopená svými psy, a věnuje se práci nadace. Když ale promluví, bývá slyšet. Její přímé názory jsou často ostré a v minulosti jí přinesly i soudní spory. Omlouvat se ale nikdy neplánovala, protože věří, že člověk má stát za svým slovem.

Skutečný konec příběhu

Dnes by Brigitte Bardot na ulici poznal málokdo. Z ikonické krásky se stala žena, která našla svůj klid daleko od světel reflektorů. Místo filmového štábu ji každé ráno vítají psi, kteří ji čekají u dveří.

Její příběh ukazuje, že krása a sláva jsou pomíjivé. To, co zůstává, jsou činy, odvaha a lidskost. Bardot dokázala odejít z vrcholu a najít naplnění v péči o ty nejbezbrannější.

Ačkoli už není filmovou hvězdou, zůstává legendou, která inspirovala miliony lidí. Dnes připomíná, že pravá hodnota člověka nespočívá v mladistvém vzhledu ani v potlesku publika, ale v tom, jaký život si zvolí, když může konečně dělat to, co ho naplňuje.

Zdroje: Wikipedie, Biography, Britannica