Blanka Matragi: Rodačka ze Světlé nad Sázavou obléká i princezny

Když Blanka Matragi kdysi odjížděla ze Světlé nad Sázavou, asi málokdo by tehdy hádal, že se z ní jednou stane návrhářka, která bude oblékat princezny, šejkovy manželky a první dámy z celého Blízkého východu. Zatímco většina její generace snila o Paříži nebo Milánu, ona to vzala úplně jinudy – do Bejrútu, do míst, kam se v té době moc lidí nehrnulo.

Umění v krvi

Blanka vyrostla v prostředí, kde se tvořilo od rána do večera – její táta byl sklář a sklo bylo prostě všude. Sama říká, že místo panenek si hrála s barvami a materiály. Tak nějak přirozeně pak šla studovat sklářskou školu v Železném Brodě. Naučila se tam nejen, jak sklo správně uchopit, ale i vnímat tvar, barvu a detail. A to všechno se jí později v módě neskutečně hodilo.

Nakonec ji to přece jen víc táhlo k látkám než ke sklu, a tak pokračovala na UMPRUM v Praze. Už během studií se o ní začalo mluvit – její návrhy byly jiné, výrazné. Oblékala třeba Hanu Zagorovou nebo Lenku Filipovou, což byl tehdy dost velký úspěch.

Láska, co změnila směr

Ten zásadní zlom ale přišel, když poznala libanonského studenta Makrama. Zamilovali se, vzali se (to bylo někdy v roce 1979) a pak se spolu přestěhovali do Libanonu. Což v té době znělo dost bláznivě – v zemi totiž zuřila občanská válka. Ale Blanka se toho nebála. Naopak.

V roce 1982 si v Bejrútu otevřela vlastní salon – Blanka Haute Couture. A začala se pomalu, ale jistě dostávat do povědomí těch nejbohatších žen z celého regionu. Zatímco Evropa řešila recese a nezaměstnanost, Blanka navrhovala šaty pro princezny a první dámy.

Luxus s českým podpisem

Její styl je nezaměnitelný – bohaté výšivky, luxusní materiály a do toho jemný dotek evropské elegance. Díky tomu si získala obrovský respekt – nejen jako návrhářka, ale jako osobnost, která rozumí kultuře, do které přišla.

Zlomová byla zakázka v roce 1987 – měla navrhnout uniformy pro policii a armádu v Abú Zabí. Což možná nezní jako glamour, ale právě tahle zakázka jí otevřela dveře k nejprestižnějším klientům.

Stále srdcem doma

I když už roky žije mimo Česko, nezapomněla, odkud pochází. Po revoluci se začala pravidelně vracet – s výstavami, přehlídkami, besedami. Lidi si ji oblíbili nejen pro její práci, ale i pro energii, kterou kolem sebe šíří. Největší ohlas měla asi výstava Timeless v Obecním domě – přišly na ni tisíce lidí.

A Blanka se časem začala věnovat i dalším věcem – navrhuje sklo, šperky, porcelán nebo interiéry. Pořád je to ale tak trochu „její rukopis“ – trochu extravagantní, trochu snový, vždycky precizní.

Inspirace bez pozlátka

Její příběh působí skoro jako z filmu. Ale není to jen o talentu – spíš o odvaze, vytrvalosti a chuti dělat věci po svém. V roce 2003 dostala od prezidenta Václava Klause Medaili za zásluhy. A nejen to – získala i mezinárodní umělecká ocenění, třeba cenu Salvadora Dalího.

Její autobiografie se stala bestsellerem a dodnes inspiruje spoustu mladých lidí – nejen v módě. Ukázala, že i bez známostí, bez studií v Paříži a bez toho, abyste šli s davem, se dá uspět. Někdy stačí mít kuráž a jít si za svým – i když to znamená jít úplně jinou cestou než ostatní.

Zdroj: ceskolipsky.denik.cz, idnes.cz