Baarová nebo Mandlová: Jedna byla zlá a druhá hloupá, tvrdil Werich

Když Jan Werich hodnotil lidi, málokdy se držel zpátky. A když došla řeč na dvě nejslavnější herečky první republiky, Lídu Baarovou a Adinu Mandlovou, pronesl údajně výrok, který se cituje dodnes. Jedna prý byla hloupá, druhá zlá. Na první pohled bonmot, na druhý stručné shrnutí složitých osudů a povah. A jak to tedy vlastně bylo?

Werichovo stručné hodnocení

Werich podle pamětníků jednou řekl, že Mandlová byla chytrá, ale zlá, zatímco Baarová byla naivní až hloupá. Citoval ho například publicista Ondřej Suchý, který se osudy obou hereček dlouhodobě zabýval. Nešlo o oficiální projev, ale spíš o pamětnické vyprávění, které časem zlidovělo. Jeho zkratkovité pojmenování má sílu a říz, ale zároveň budí otázky. Byl Werich nespravedlivý, nebo jen dokonale trefný? A co přesně vlastně viděl, když se o obou ženách vyjadřoval tak úsečně?

Adina Mandlová: spolupráce a setkání

Adina Mandlová se s Werichem opravdu setkala i pracovně. V roce 1937 spolu účinkovali ve filmu Svět patří nám, který napsalo slavné duo Voskovec a Werich a režíroval ho Martin Frič. Mandlová si zahrála rozhlasovou hlasatelku Markétku a ve filmu, který varoval před sílícím fašismem, rozhodně nebyla jen křoví. Byla součástí příběhu, který měl tehdy až nezvykle odvážný politický náboj.

Pro Wericha a Voskovce to byl poslední film před emigrací. I proto tenhle snímek dnes působí jako memento doby, kdy se ještě dalo vtipem říkat pravdu. Mandlová se do projektu zapojila jako zavedená filmová hvězda, což svědčí o tom, že si ji Werich tehdy musel vážit. Je proto trochu paradoxní, že ji později odbyl slovy o chytrosti a zlobě. Možná šlo o osobní dojem, možná časem změnil názor. A možná jen trefně vystihl její schopnost hrát chladné ženy i v reálném životě.

Lída Baarová: kráska mimo jejich svět

Baarová s Werichem nikdy nespolupracovala. Její filmová dráha šla jiným směrem. Zatímco Werich se svými kolegy rozvíjel satiru a politické alegorie, Baarová mířila do světa filmového lesku a mezinárodních produkcí. Hrála s Hugo Haasem, objevila se v několika německých filmech a nakonec i v italské kinematografii. Její kariéru ale zastínil vztah s Josephem Goebbelsem, který ji dostal do problémů po válce. Byla zatčena, vyslýchána a společensky zostuzena.

Z pohledu Wericha šlo o ukázku životní lehkomyslnosti. Baarová sice nikdy nebyla nacistickou aktivistkou, ale dostala se příliš blízko k lidem, jejichž jména dějiny nenechaly zapomenout. Werich možná viděl její pád jako důsledek slepé touhy po kariéře bez morálního kompasu.

Proč byl Werich tak ostrý

Mandlová byla známá svou inteligencí, vtipem a racionálním uvažováním. Uměla se pohybovat ve světě mužů, režisérů i producentů a zachovala si až do stáří suchý humor i odstup. O jejím životě vypovídá i její autobiografie, ve které se nevyhýbá vlastním chybám, ale zároveň je umí podat s nadhledem.

Baarová byla jiná. Emotivní, křehká, zasněná. Její memoáry jsou plné bolesti, vzpomínek na slávu a na nenávist, která přišla po ní. Veřejnost jí nikdy úplně neodpustila, i když ji soudy osvobodily. Zatímco Mandlová odešla do Anglie a zvládla změnit život i jazyk, Baarová se nikdy zcela nevzpamatovala. Možná právě tahle propast mezi nimi vedla Wericha ke krátkému, ale údernému shrnutí.

Dnešní pohled je střízlivější

Historici a publicisté se dnes snaží odstínit černobílé hodnocení. Suchý i další autoři upozorňují, že Baarová nebyla hloupá, jen nerozpoznala rizika, do kterých se zapletla. A Mandlová? Tu mnozí vnímají jako schopnou a chladně kalkulující profesionálku, která ale ve skutečnosti prožila řadu zklamání a osamělosti. Werich měl možná pravdu v tom, že každá z nich měla svou slabinu. Ale jejich příběhy jsou mnohem složitější než dvě slova.

Z pohledu dnešních čtenářů a diváků je také dobré si připomenout, že ženské herecké kariéry v době první republiky byly extrémně závislé na mužských rozhodnutích. I když byly slavné, byly také zranitelné – nejen kritikou, ale i politikou a poměry, které se měnily rychleji než světla v ateliéru.

Co po nich zůstalo

Zůstaly filmy, fotografie, paměti a také silné názory. Mandlová i Baarová byly ženami, které vzbuzovaly obdiv i kritiku. Werichův výrok o jejich povaze přežil desítky let a stal se součástí kulturního folkloru. Jestli byl spravedlivý, to už posoudí každý sám. Ale jedno je jisté – málokdo dokázal tak výstižně a stručně zhodnotit lidi jako právě Jan Werich. A málokdo zanechal tak výraznou stopu jako Mandlová a Baarová.

Zdroj: Expres, Wikipedia, Encyklopedie